31 C 132/2021-22 — Městský soud v Brně

Žalobou z 22. 12. 2020 se žalobce domáhal úhrady žalované částky jako nesplacené jistiny kontokorentního úvěru. Uvedl, že s žalovaným dne 18. 12. 2012 uzavřel Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 12. 7. 2018 uzavřel žalovaný s žalobcem [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 45 000 Kč. Poskytnutí kontokorentu bylo žalovanému schváleno dne 12. 7. 2018 a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným žalobce dne 2. 11. 2020 kontokorent zesplatnil. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 44 093,99 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 2 123,40 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z listinných důkazů, předložených žalobcem, vzal soud za prokázán následující skutkový stav: Na základě rámcové smlouvy [číslo] z 18. 12. 2012, jejíž součástí byly obchodní podmínky, se žalobce zavázal poskytovat žalovanému bankovní a platební služby, mimo jiné mu zřídil běžný účet a umožnil používat platební kartu. Dne 12. 7. 2018 uzavřeli účastníci dodatek [číslo] k této rámcové smlouvě, jehož součástí byly podmínky pro používání kontokorentu. Dle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a dle dodatku [číslo] se na základě dodatku [číslo] k rámcové smlouvě žalobce zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 45 000,00 Kč, který žalovaný mohl čerpat formou debetního zůstatku na svém účtu. Žalovaný byl povinen alespoň jednou ročně čerpanou částku splatit. Úvěr byl úročen 18,9 % ročně. Žalovaný se v dodatku zavázal trvale splňovat tři podmínky používání kontokorentu, spočívající v povinnosti jednou ročně mít na účtu kladný zůstatek (tj. splatit čerpaný kontokorent), v případě splácení úvěru s anuitním splácením nebo hypotékou mít na účtu prostředky k úhradě splátek, a dále mít na účtu každý měsíc zůstatek, postačující alespoň k úhradě úroků z úvěru. V případě nesplnění některé z těchto podmínek byl žalobce oprávněn úvěr zesplatnit. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a dále z výpisu z účtu vzal soud za prokázáno, že žalovaný kontokorent postupně čerpal od 30. 10. 2019, přičemž na účtu měl po celou dobu záporný zůstatek. K datu 2. 11. 2020 činila výše dlužné jistiny 44 093,99 Kč a úroků z úvěru 2 123,40 Kč. Dopisem ze dne 2. 11. 2020 žalobce oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k úhradě celého dluhu do 11. 11. 2020. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli v souvislosti s poskytováním bankovních služeb úvěrovou smlouvu dle § 2395 a násl. zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“) v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný úvěr postupně vyčerpal v plné výši, přičemž nesplnil smluvně sjednanou podmínku úhrady vyčerpané částky do jednoho roku od jejího čerpání, ani podmínku disponibilních prostředků na účtu pro úhradu úroků z úvěru. Žalobce proto v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil. Výše dlužné jistiny vyplývá ze smlouvy, přehledu čerpání a výpisu z účtu, výše úroku z úvěru odpovídá smluvním ujednáním a § 122 odst. 4 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy za prvních 90 dnů prodlení žalobce nárokuje úrok z úvěru ve výši sjednané smlouvou, tj. 18,9 % ročně, což za dobu od 1. 8. 2020 do 1. 11. 2020 představuje částku 2 123,40 Kč a za dobu od 91. dne prodlení v souladu s citovaným ustanovením pak nárokuje úrok z úvěru, který svou výší odpovídá zákonné sazbě úroku z prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě úroku z prodlení ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, a to ode dne, kdy se v souladu s výzvou k úhradě (do 11. 11. 2020) ze dne 2. 11. 2020 dostal do prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu účelně uplatněných nákladů řízení v částce 1 964 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 764 Kč a 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k úhradě a žaloba).