31 C 142/2021-31 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizováno], uzavřela s žalovaným smlouvu na užívání notebooku Acer Aspire [anonymizováno] [příjmení] [jméno] v hodnotě 23 760 Kč a žalovaný se zavázal hradit měsíční poplatky za členství v [anonymizována dvě slova] ve výši 990 Kč. Žalovaný porušil svoje povinnosti tím, že nezaplatil poplatek splatný dne 10. 9. 2018 a následující tři splátky. Následně, protože nevrátil v den skončení smlouvy převzatý přístroj, vyfakturovala [webová adresa] [anonymizováno] zbývající hodnotu přístroje. Žalobce pak uplatňuje pohledávku za neuhrazené faktury ve výši 11 194 Kč a částku 300 Kč jako souhrn nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Smlouvou o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobce smlouvou ze dne 22. 7. 2020 O postoupení byl žalovaný vyrozuměn spolu s výzvou k plnění. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spisovém materiálu, z nichž zjistil následující skutkový stav. Z předávacího protokolu č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný převzal přístroj Acer Aspire [anonymizováno] [příjmení] [jméno] základě služby [anonymizována tři slova], seznámil se s podmínkami programu dne 20. 10. 2016. Z faktur [číslo] ze dne 19. 8. 2018 znějící na částku 990 Kč, která se stala splatnou dne 10. 9. 2018, [číslo] ze dne 19. 9. 2018 znějící na částku 990 Kč, která se stala splatnou dne 29. 9. 2018, [číslo] ze dne 19. 10. 2018 znějící na částku 990 Kč, která se stala splatnou dne 29. 10. 2018, [číslo] ze dne 19. 11. 2018 znějící na částku 990 Kč, která se stala splatnou dne 29. 11. 2018, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce každý měsíc vyfakturoval žalovanému poplatek za užívání přístroje ve výši 990 Kč. Dne [datum] vystavil fakturu [číslo] na částku 11 194 Kč se splatností 15. 12. 2018. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 7. 2020, potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 30. 7. 2020 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 18. 8. 2020, který byl podán k poštovní přepravě téhož dne. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky. Podle ustanovení § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „občanského zákoníku“, se zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě níž žalovaný převzal notebooku Acer Aspire [anonymizováno] [příjmení] [jméno], který mu právní předchůdce umožnil užívat na smluvně vymezenou dobu, tj. po dobu trvání členství za měsíční poplatek 990 Kč. Účastníci smlouvy se dohodli, že žalovaný je povinen vrátit převzatý přístroj nejpozději v den skončení smlouvy. Nedojde-li k vrácení zařízení, je [právnická osoba] [anonymizováno] oprávněna požadovat úhradu hodnoty přístroje uvedené na předávacím protokole. V předávacím protokole je uvedena částka 19 900 Kč. Žalovaný neuhradil poplatky za užívání zařízení od srpna 2018 do listopadu 2018 po 990 Kč, celkem tak na poplatcích dluží částku 3 960 Kč. Fakturou [číslo] pak byla žalovanému vyúčtována částka 11 194 Kč jako úhrada za nevrácení přístroje. Žalobce prokázal svou aktivní legitimaci ve věci ve smyslu § 1879 občanského zákoníku smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 7. 2020, potvrzením o zaplacení úplaty ze dne 30. 7. 2020, seznamem postoupených pohledávek a dopisem ze dne 18. 8. 2020, je proto oprávněn ji vymáhat. Žalobci podle §1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. počínaje prvním dnem prodlení jednotlivých faktur. Žalovaný neuvedl v řízení nic, z čeho by soud mohl usuzovat, že nárok není po právu, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v I. výroku. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 15 454 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 252 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.