31 C 184/2021-18 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou z 2. 7. 2021 domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalované uložena povinnost úhrady 10 466,31 Kč. K uplatněnému nároku uvedl, že s žalovanou uzavřel Účastnickou smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 21. 2. 2020, [číslo] ze dne 21. 2. 2020 a [číslo] ze dne 21. 2. 2020, nedílnou součástí těchto smluv byla kupní smlouva, jejímž předmětem bylo koncové zařízení a pojistná smlouva. Na základě označených smluv se žalobce zavázal žalované poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a žalovaná se zavázala mu za tyto služby platit vyúčtovanou cenu, splácet kupní cenu koncového zařízení a platit sjednané pojistné. Žalovaná však své povinnosti porušila, když přestala za poskytnuté služby včetně služeb třetích stran, sjednaných měsíčních poplatků za pojištění a splátek za koncové zařízení hradit vyúčtované ceny. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené ceny služeb třetích stran ve výši 975,03 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč, zbývající dlužné částky za zařízení ve výši 4 140 Kč, podmíněné slevy ve výši 1 000 Kč a pojistného ve výši 351,28 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o. s. ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání. 4. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne 21. 2. 2020 uzavřeli účastníci [příjmení] smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] [číslo] [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytovat žalované služby elektronických komunikací a související služby, součástí této smlouvy byly obchodní podmínky žalobce. V součástí smlouvy [číslo] žalovaná uzavřela též kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo koncové zařízení typu IMEI [číslo] Samsung Galaxy A40 (A405FN) - modrý, přičemž při podpisu smlouvy žalovaná zaplatila akontaci a zbývající část kupní ceny ve výši 4 140 Kč se zavázala žalobci splácet spolu s vyúčtováním služeb ve 23 splátkách po 180 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že neuhrazením jediné splátky či ukončením smlouvy před uplynutím sjednané doby se stávají další splátky bez dalšího splatné. Podpisem označené účastnické smlouvy žalovaná sjednala a vyslovila souhlas s pojištěním„ T-Mobile pro jistotu“, délka pojistné doby byla sjednána v trvání 24 měsíců od počátku pojištění, výše pojistného činila 99 Kč měsíčně. Na základě smlouvy [číslo] žalobce žalované poskytl koncové zařízení IMEI BS1006256A006776, které se žalovaná zavázala po ukončení smlouvy žalobci na své vlastní náklady vrátit a pro případ, že by této své povinnosti nedostála, zavázala se zaplatit smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč v souladu s ceníkem tarifů a služeb. Žalobce žalované vyúčtoval neuhrazené ceny služeb třetích stran v souhrnné výši 975,03 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč, zbývající dlužné částky za zařízení ve výši 4 140 Kč, podmíněnou slevu ve výši 1 000 Kč a pojistné ve výši 351,28 Kč vyúčtováním [číslo] splatným dne 20. 3. 2020, [číslo] splatným dne 20. 4. 2020, [číslo] splatným dne 20. 5. 2020, [číslo] splatným dne 20. 5. 2020, [číslo] splatným dne 20. 6. 2020, [číslo] splatným dne 20. 7. 2020, [číslo] splatným dne 20. 10. 2020, [číslo] splatným dne 22. 9. 2020 a [číslo] splatným dne 8. 9. 2020. 5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona 127/2005 Sb., součástí smlouvy [číslo] byla i kupní smlouva dle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen „občanský zákoník“), v níž sjednali úhradu zbývající části kupní ceny ve splátkách, přičemž žalovaná neuhradila sjednané splátky zakoupeného zařízení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění zbývajících splátek v celkové výši 4 140 Kč, žalobce žádá rovněž zaplatit podmíněnou slevu 1 000 Kč, na kterou v důsledku porušení smluvních povinností žalované nevznikl nárok. Součástí označené účastnické smlouvy byla i pojistná smlouva uzavřená mezi účastníky dle § 2758 a násl. občanského zákoníku, přičemž žalovaná se zavázala hradit žalobci pojistné v sjednané výši 99 Kč měsíčně, této své smluvní povinnosti rovněž nedostála a zůstala žalobci dlužna pojistné ve výši 351,28 Kč. Dále bylo v řízení jednotlivými vyúčtováními prokázáno, že žalovaná nezaplatila žalobci služby třetích stran v souhrnné výši 975,03 Kč, které jí žalobce poskytl v souladu s výše označenými účastnickými smlouvami. Součástí účastnické smlouvy [číslo] bylo ujednání stran učiněné v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku, dle kterého se žalovaná zavázala žalobci pro případ porušení smluvní povinnosti vrátit po ukončení smlouvy pronajaté koncové zařízení smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná pronajaté koncové zařízení IMEI [anonymizováno] převzala, avšak po výpovědi účastnické smlouvy žalobci nevrátila, proto žalobci vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na úhradu úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení). 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 10 466,31 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 252 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.