31 C 227/2021-21 — Městský soud v Brně

Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 1 488 Kč s úroky z prodlení z titulu nezaplaceného pojistného dle pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [číslo] ze dne 21. 2. 2020, kterou bylo sjednáno pojištění vozidla Citroen C3 r. z. [anonymizováno]. Uvedenou smlouvou se žalovaný zavázal platit sjednané roční pojistné ve výši 3 269 Kč splatné čtvrtletně ve výši 817 Kč. Uvedenou povinnost však žalovaný porušil a přes výzvu k úhradě nezaplatil žalobci sjednané pojistné za období od 21. 2. 2020 do 29. 5. 2020 v poměrné výši 1 488 Kč, součástí uvedené částky jsou i náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, s tím že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobce poskytl souhlas přímo v žalobě, zatímco žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, proto soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Z listinných důkazů předložených žalobcem soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 21. 2. 2020 uzavřena pojistná smlouva [číslo] o pojištění vozidla s počátkem pojištění od 21. 2. 2020 na dobu neurčitou, uvedenou smlouvou bylo pojištěno vozidlo Citroen C3 r. z. [anonymizováno]. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal platit čtvrtletní pojistné ve výši 817 Kč. Výše uvedená skutková zjištění soud učinil z pojistné smlouvy [číslo]. Za období od 21. 2. 2020 do 29. 5. 2020, kdy pojistné nebylo hrazeno a smlouva byla v platnosti, vznikl dle výzev k zaplacení dlužného pojistného a oznámení o zániku pojištění ze dne 10. 6. 2020 žalovanému dluh na pojistném ve výši 817 Kč, který ani přes písemnou výzvu, upomínku o zaplacení dlužného pojistného, žalobci neuhradil. Dle oznámení o zániku pojistné smlouvy tato zanikla dne 29. 5. 2020 pro neplacení pojistného. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu újmy z pojištění odpovědnosti, způsobené provozem vozidla. Pojištění odpovědnosti nelze přerušit11), pokud nebylo v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. Bylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto přerušení pojištění odpovědnosti, je pojistník povinen před počátkem přerušení pojištění prokázat pojistiteli, že vozidlo bylo vyřazeno z provozu podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, jedná-li se o vozidlo, které podléhá registraci vozidel. V době přerušení pojištění odpovědnosti není plněna povinnost pojištění odpovědnosti. Na základě žalobcem předložených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kterou se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 3 268 Kč splatné čtvrtletně ve výši 817 Kč. Žalovaný však této své povinnosti nedostál a za období od 21. 2. 2020 do 29. 5. 2020, kdy pojistná smlouva zanikla pro neplacení pojistného, dluží žalobci na pojistném částku 817 Kč a poplatek 600 Kč za náklady za upomínání. Nezaplacením pojistného a poplatku za upomínání ve lhůtě splatnosti se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu a žalobci vzniklo v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku právo požadovat po žalovaném vedle plnění i úroky z prodlení, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši a ode dne následujícím po jeho zániku (tj. od 30. 5. 2020), soud návrhu žalobce v celém rozsahu vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 200 Kč (tarifní hodnota 1 488 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč; celkem tedy 1 489 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 000 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován z pojistné smlouvy, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky za sjednané pojistné.