31 C 31/2021-30 — Městský soud v Brně

Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu 75 057,98 Kč s 26% úroky z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 16. 11. 1995 smlouvu o finančním leasingu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky finančního leasingu, splátkový kalendář a předávací protokol. Smlouvou se žalobce zavázal přenechat žalovanému k užívání předmět leasingu a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci celkem 36 pravidelných měsíčních leasingových splátek. Žalovaný svému závazku vyplývajícímu ze smlouvy nedostál, poslední leasingovou splátku zaplatil 22. 10. 1997. V průběhu trvání smlouvy se dostal do prodlení s úhradou splátek leasingu, tím porušil ustanovení smlouvy a právní předchůdce žalobce předčasně ukončil smlouvu výpovědí ke dni 12. 1. 1998 pro hrubé porušení smluvních ujednání žalovaným. Právnímu předchůdci žalobce tak vznikl nárok na zaplacení souhrnu všech splátek za dobu, na kterou byla smlouva původně sjednána, veškerých nákladů a poplatků spojených s ukončením smlouvy včetně případného pojištění a smluvních pokut. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 s účinností ke dni 15. 3. 2019 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce dopisem. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částky 75 057,98 Kč. Přes výzvu žalovaný dosud žalobci neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podáním ze dne 23. 10. 2020 vzal žalobce svůj návrh v rozsahu požadavku na zaplacení 26% úroků z prodlení z dlužné částky za dobu od 13. 1. 1998 do 15. 3. 2019 částečně zpět, řízení bylo v uvedeném rozsahu zastaveno usnesením č. j. 31 C 31/2021-23 ze dne 10. 3. 2021. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: Z leasingové smlouvy [číslo] byla zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem. Předmětem leasingu se stalo osobní vozidlo tovární značky Škoda, typ [jméno] [příjmení] [jméno] č. motoru [číslo]. Délka nájemního vztahu byla sjednána v trvání 36 měsíců, první splátka měla být uhrazena 16. 11. 1995 a poslední dne 16. 10. 1998. Záloha na splátky byla sjednána ve výši 57 709,20 Kč, provize za vypracování smlouvy ve výši 3 547,70 Kč. Pravidelná měsíční splátka byla sjednána ve výši 9 218 Kč a skládala se z pravidelné splátky ve výši 6 569,81 Kč, finanční služby ve výši 1 8243,51 Kč, pojištění ve výši 889,68 Kč, z uvedených částek byla odečtena záloha ve výši 1 603 Kč. Nedílnou součástí smlouvy se staly Všeobecné smluvní podmínky právního předchůdce žalobce dle jejich článku IX je pronajímatel oprávněn předčasně s okamžitou platností vypovědět leasingovou smlouvu a učinit splatnými všechny zbývající splátky a platby včetně pokut a úroků z prodlení mimo jiné, pokud je nájemce v prodlení se splátkou. Splátkovým kalendářem ke smlouvě [číslo] se žalovaný zavával platit žalobci pravidelné měsíční splátky v souhrnné výši 9 218 Kč od 16. 11. 1995 a do 16. 10. 1998 v počtu 36. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 s účinností ke dni 15. 3. 2019 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Součástí smlouvy je příloha, ve které je uveden seznam postoupených pohledávek. Za postoupení pohledávek na základě označené smlouvy byla právnímu předchůdci žalobce uhrazena žalobcem dle jejich dohody úplata. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 3. 2019. V řešeném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obchodní zákoník“) ve znění do 31. 12. 2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014. To platí též pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Dle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není. Po právním zhodnocení žalobcem předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdce žalobce a žalovaným byla dne 16. 11. 1995 platně uzavřena smlouva o finančním leasingu [číslo]. Leasingová smlouva je smlouvou nepojmenovanou podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, práva a povinnosti účastníků smlouvy se řídí především ustanoveními leasingové smlouvy. V řízení bylo obsahem smlouvy ve spojení s Všeobecnými smluvními podmínkami právního předchůdce žalobce prokázáno, že právní předchůdce žalobce a žalovaný si sjednali ve smlouvě pro případ předčasného ukončení leasingové smlouvy z důvodů na straně žalovaného (prodlení s úhradou splátek) právo žalobce na úhradu všech dlužných splátek, tedy i splátek splatných po výpovědi smlouvy. Právním důvodem pro plnění ve splátkách je smlouva, proto vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na plnění sjednaných splátek dnem vzniku (účinnosti) smlouvy, která toto právo na dílčí plnění založila. Žalobce prokázal svou aktivní legitimaci ve sporu ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o postoupení pohledávky ve spojení s její přílohou a dopisem oznamujícím žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení částky 75 057,98 Kč je důvodný, proto žalobě v celém rozsahu, včetně požadavku žalobce na zaplacení úroků z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. (I. výrok). Výrok o náhradě nákladů řízení je opřen o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Podáním ze dne 23. 10. 2020 vzal žalobce svůj návrh v rozsahu požadavku na zaplacení 26% úroků z prodlení z dlužné částky za dobu od 13. 1. 1998 do 15. 3. 2019 částečně zpět, řízení bylo v uvedeném rozsahu zastaveno usnesením č. j. 31 C 31/2021-23 ze dne 10. 3. 2021. Soud kapitalizoval výši úroku z prodlení, o kterou bylo z procesního zavinění žalobce řízení zastaveno, jedná se o částku 413 398,79 Kč. Tato částka představuje procesní neúspěch žalobce, jeho procesní úspěch je dán jistinou 75 057,98 Kč a 26% úroky z prodlení z této částky za dobu od 16. 3. 2019 do 30. 6. 2021 (datum vydání rozsudku), které soud kapitalizoval částkou 44 804,47 Kč. Za dané situace je zřejmé, že žalobce byl ve větší míře procesně neúspěšný, byl by proto povinen zaplatit žalovanému poměrnou náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto mu soud nárok na jejich náhradu nepřiznal (II. výrok).