31 C 93/2021-27 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 3. 6. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 6 250 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], na základě smlouvy o úvěru ze dne 13. 12. 2011 poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději do 3. 1. 2012 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 250 Kč, avšak do dnešního dne na úvěr ničeho neuhradila. Pohledávka byla postoupena na žalobce, který marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužné částky. Dále uvedl, že pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadoval, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena a za tímto účelem navrhnul, aby si soud vyžádal vyjádření banky, z jejíž účtu byla prováděna transakce, o tom, že žalované byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobce předložil soudu žalovanou nepodepsanou smlouvu ze dne 13. 12.2011, na základě které měl věřitel poskytnout žalované částku ve výši 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet] se splatností 3. 1. 2012. Žalovaná se měla rovněž zavázat uhradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 250 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 14. 10. 2021 bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 13. 12. 2011 přijata platba ve výši 5 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] vedeného na [anonymizována tři slova] pod [variabilní symbol], nicméně tento účet nepatří žalované [jméno] [celé jméno žalované], ale smlouva o účtu [číslo] byla dne 19. 9. 2011 založena s [jméno] [celé jméno žalované]. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 12. 7. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dne 26. 7. 2019. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek naposledy výzvou ze dne 26. 7. 2019. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím internetových stránek věřitele byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by žalovaná se smlouvou souhlasila, že by smlouvu uzavřela. Smlouva není žalovanou podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když případné kopie občanského průkazu, sms ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený věřitelem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná ani z části, přestože se žalobce alternativně domáhá posouzení úhrady jistiny ve výši 5 000 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, pokud by nebylo prokázáno uzavření předestřené smlouvy o úvěru. [právnická osoba] ze dne 14. 10. 2021 bylo v řízení prokázáno, že jistina ve výši 5 000 Kč nebyla právním předchůdcem žalobce poskytnuta dle smlouvy o úvěru ze dne 13. 12. 2011 na účet žalované [jméno] [celé jméno žalované], nýbrž na účet [jméno] [celé jméno žalované]. V řízení tak bylo vyvráceno skutkové tvrzení žalobce, že by to byla žalovaná, kdo se obohatil na úkor žalobce. Žalobci tak nevznikl dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 5 000 Kč, proto soud žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšná, měla by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalované nějaké náklady řízení vznikly, proto jí soud právo na jejich náhradu nepřiznal.