37 C 192/2020-137 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 21. 12. 2018 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 15 000 EUR s příslušenstvím představující dlužnou kupní cenu, kterou se žalovaná zavázala uhradit v dohodě ze dne 23. 2. 2016 [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.l. (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně”). Tato společnost předmětnou pohledávku následně postoupila na žalobkyni. 2. Žalovaná nárok žalobkyně ani z části neuznala s tím, že [jméno] [příjmení], který předmětnou dohodu ze dne 23. 2. 2016 za žalovanou podepsal, k tomu nebyl oprávněn. Předmětný dluh se měl kvartálně odečítat z provize žalované z titulu dohody o zprostředkování. 3. Žalobkyně ve své replice uvedla, že [jméno] [příjmení] k zastupování žalované zplnomocněn byl, a to plnou mocí ze dne 1. 1. 2015, žádná smlouva o zprostředkování mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena nebyla. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žaloba je důvodná. Žalovaná se v dohodě ze dne 23. 2. 2016 (č. l. 110) zavázala do 10. 3. 2016 zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 15 000 EUR, jak se z této dohody podává. Tato částka představuje dluh žalované na kupní ceně dodaného zboží, jak je zřejmé z čestného prohlášení právního předchůdce žalobkyně (č. l. 71). Uvedenou dohodu za žalovanou uzavřel [jméno] [příjmení], který k tomu byl zmocněn jednatelkou žalované plnou mocí ze dne 1. 1. 2015, opravňující ho zastupovat žalovanou v odběratelsko – dodavatelských věcech, jak se z této plné moci podává (č. l. 78). Tato pohledávka byla smlouvou o jejím postoupení ze dne 26. 4. 2017 (č. l. 69) postoupena na žalobkyni, jak je z této smlouvy zřejmé. Úplata za její postoupení byla uhrazena dne 31. 5. 2017, jak se podává z příkazu k úhradě (č. l. 70). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, a to přípisem ze dne 3. 10. 2017 (č. l. 99), jak se z něho podává a přípisem ze dne 1. 12. 2020 (č. l. 109), jak je z něho zřejmé. Ani přes předžalobní výzvu (č. l. 74) žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, jak se z této výzvy ve spojení s podacím lístkem (č. l. 75) podává. 5. Z emailu ze dne 25. 11. 2020 (č. l. 84), faktur [číslo] (č. l. 85) a [číslo] (č. l. 85 p. v.), přípisů ze dne 19. 3. 2018 (č. l. 88) a ze dne 31. 1. 2018 (č. l. 89) a z přípisu ze dne 22. 1. 2019 (č. l. 94 p. v.), z faktur [číslo] (č. l. 93) a [číslo] (č. l. 93 p. v.) soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť těmito důkazy chtěla žalobkyně vyvrátit tvrzení žalované, že mezi ní a právním předchůdcem žalobkyně existovala dohoda o zprostředkování, existence žádné takové konkrétní dohody však žalovaná přes výzvu soudu ze dne 5. 1. 2021 netvrdila ani neprokázala, přestože v tomto ohledu povinnost tvrzení a důkazní tížila právě ji, o čemž byla v této výzvě, stejně jako o následcích jejich nesplnění poučena. Z jednání soudu se žalovaná omluvila. 6. Kopii směnky (č. l. 77 p. v.) soud neprováděl, neboť nebyla s to prokázat žádné tvrzení účastníků. Stejně tak pro nadbytečnost soud neprováděl faktury zboží, za které vznikl dluh žalované (č. l. 100 až 106 p.v.), neboť nárok na zaplacení předmětné částky byl prokázán provedenou dohodou ze dne 23. 2. 2016, stejně jako potvrzení banky o uhrazení úplaty za postoupení pohledávky (č. l. 107 s překladem č. l. 108), když postoupení pohledávky již bylo prokázáno oznámením o jejím postoupení. 7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 1746 odst. 2 OZ strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně do 10. 3. 2016 zaplatit částku 15 000 EUR. Toto však nesplnila, a tak ji k tomu zavázal soud, když předmětná pohledávka byla následně převedena na žalobkyni. [příjmení] [jméno] [příjmení] k uzavření této smlouvy za žalovanou byla prokázána plnou moci, když uhrazení kupní ceny dodaného zboží je třeba považovat za odběratelsko – dodavatelský vztah. Existence smlouvy o zprostředkování, na základě, které měl být předmětný dluh uhrazován provizí, nebyla žalovanou přes výzvu soudu ani řádně tvrzena, jak uvedeno výše. Vzhledem k tomu, že žalovaná předmětný dluh neuhradila včas, dostala se dnem 11. 3. 2016 ve smyslu § 1970 OZ s úhradou tohoto dluhu do prodlení. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím - úroky z prodlení v zákonné výši stanovené § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče nároku žalobkyně na náhradu nákladů uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč, tato jí byla přiznána dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť šlo o vzájemný závazek podnikatelů. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) stanovil třídenní. 8. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 49 300 Kč za pět úkonů právní služby po 9 860 Kč, když kurz EUR ke dni vyhlášení rozsudku byl 25,46 (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby vč. jejího doplnění ze dne 10. 5. 2019, když doplňované skutečnosti již měly být obsaženy v žalobě a tento úkon tak nelze považovat za účelný, předžalobní výzva, vyjádření ve věci ze dne 4. 12. 2020 doplněné podáním ze dne 16. 12. 2020, účast při jednání soudu) stanovenou podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), odměnou ve výši 4 930 Kč za jeden úkon právní služby (odvolání ze dne 4. 3. 2019 do nikoliv meritorního rozhodnutí) stanovenou podle § 7 bod 6 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, paušální náhradou nákladů za šest úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 800 Kč a náhradou soudního poplatku ve výši 15 574 Kč. Jelikož byl úkon spočívající v účasti na jednání soudu proveden mimo sídlo zástupkyně žalobkyně, soud odměnu za právní pomoc navýšil o náhradu za ztrátu času za 14 půlhodin po 100 Kč tedy 1 400 Kč dle § 14 advokátního tarifu, a cestovné spočívající v použití osobního motorového vozidla Mini [příjmení] [příjmení] [jméno] za cestu [obec] – Brno a zpět ve vzdálenosti 2 x 222 km. Průměrná spotřeba benzínu 95 okt. činí dle TP 6,2 litrů na 100 km, cena pohonných hmot dle vyhl. č. 589/2020 Sb. činí 27,80 Kč za 1 litr benzínu 95 okt., a paušální náhrada za 1 km jízdy dle stejného předpisu činí 4,40 Kč. Cestovné včetně náhrad za ztrátu času činí celkem 4 119 Kč. [příjmení] za odměnu advokáta, režijní paušály, cestovné a náhradu za ztrátu času pak byla v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 OSŘ navýšena o 21 % DPH, tedy o částku 12 631 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 88 354 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupkyně žalobkyně.