39 C 139/2021-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 31. 5. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu dluhu na pojistném, když pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávky z 31. 12. 2018 postoupena z firmy [právnická osoba] na současného žalobce. 2. Platební rozkaz vydaný v této věci se žalované nepodařilo doručit, proto byl tento dle § 142 odst. 1 o.s.ř. zrušen. 3. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím bez jednání. Pokud byla žalované doručována žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a výzva k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání), tyto písemnosti byly žalované doručeny fikcí na základě sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř., které bylo s poučením žalované vyvěšeno na úřední desce soudu 21. 9. 2021. Přes poučení žalovaná nijak nereagovala, obsílku si nevyzvedla, k doručení písemností tedy došlo desátým dnem od data vyvěšení sdělení na úřední desce soudu. 4. Žalovaná se nevyjádřila ani k žalobě ani k postupu soudu ohledně rozhodnutí bez jednání, soud měl tedy za to, že i žalovaná souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízeného jednání. 5. V rámci provedeného dokazování soud především konstatuje, že z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence právního předchůdce žalobce, firmy [právnická osoba], která byla zapsána v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, přičemž předmětem podnikatelských aktivit této firmy je podnikání v oblasti pojišťovnictví. 6. Žalovaná jako pojistník uzavřela s právním předchůdcem žalobce jako pojistitelem smlouvu dne 23. 1. 2020, když předmětem této pojistné smlouvy bylo zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla vlastníka [jméno] [příjmení], [registrační značka], když v pojistné smlouvě žalovaná figurovala jako provozovatel předmětného vozidla. Dle této smlouvy měla žalovaná hradit roční pojistné ve výši 8 535 Kč ve čtvrtletních splátkách 2 262 Kč. Jak již soud uvedl výše, počátek pojištění byl sjednán na den 23. 1. 2020 (návrh pojistné smlouvy [číslo] pojistka k pojistné smlouvě [číslo]). 7. Takto sjednaná pojistná smlouva však zanikla k datu 17. 5. 2020, a to právě pro neplacení pojistného, když z bilance pojistné smlouvy, resp. vyčíslení dluhu na pojistném soud zjistil, že žalovaná od prvopočátku ničeho na pojistném nezaplatila, kdy za dobu trvání pojistné ochrany od 23. 1. 202 do 17. 5. 2020 činí dlužná částka v poměru k běžnému ročnímu pojistnému částku 2 865 Kč (vyčíslení pohledávky z pojistné smlouvy k datu 17. 5. 2020, oznámení žalovaného o zániku pojistné smlouvy pro neplacení pojistného s oznámením o výši dluhu na pojistném č. l. 28). Přesto, že žalovaná byla takto vyrozuměna o zániku pojistné smlouvy a dluhu na poměrné části pojistného, ničeho, ani částečně, nehradila, dluží tedy z titulu trvání pojistné ochrany ze smlouvy od 23. 1. 2020 do 17. 5. 2020 žalobcem požadovanou částku. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní upomínku, když takto vzniklá pohledávka za žalovanou byla následně dne 31. 12. 2018 postoupena z právního předchůdce na žalobce současného, o čemž byla žalovaná vyrozuměna v předžalobní upomínce (předžalobní upomínka s oznámením o postoupení pohledávky z 12. 5. 2021, poštovní podací arch na č. l. 23). 8. Smluvní vztah mezi účastníky byl dále kromě smlouvy blíže určen i odkazem na všeobecné obchodní podmínky, když žalované při neplacení pojistného z její strany bylo dne 2. 4. 2020 doručeno oznámení a upozornění na nutnost úhrady dohodnuté platby pojistného (upomínka platby z 2. 4. 2020, všeobecné pojistné podmínky právního předchůdce žalobce). 9. Co se týče právní kvalifikace této věci, soud dle § 2 zákona o pojistné smlouvě konstatuje, že žalobce v řízení prokázal, že mezi jeho právním předchůdcem jako pojistitelem a žalovanou jako pojistníkem byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Žalovaná figurovala ve smlouvě jako provozovatel motorového vozidla, když vlastníkem motorového vozidla byla osoba odlišná od žalované. Žalovaná uzavřením tohoto typu pojistné smlouvy dle § 3 zákona 168/1999 Sb. splnila svou zákonnou povinnost dle § 4 tohoto zákona, když měla nadále řádně a včas platit dohodnuté roční pojistné ve splátkách dle smlouvy. Žalovaná od prvopočátku trvání pojistné ochrany ničeho, ani částečně, nehradila, byť byla písemně vyrozuměna o dluhu, když pojistná smlouva podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona 168/1999 Sb. zanikla právě pro neplacení pojistného. Na zaplacení poměrné části dlužného pojistného z titulu trvání pojistné ochrany od ledna do května roku 2020 má žalobce nárok s odkazem na §§ 12 a 13 zákona o pojistné smlouvě i s přihlédnutím k právní úpravě tohoto typu smluv dle nového občanského zákoníku (§ 2758 a násl. OZ). 10. Po aplikaci právní kvalifikace věci k prokázanému skutkovému ději nezbývá soudu nic jiného, než konstatovat, že žaloba je důvodná, a proto jí také bylo v celém rozsahu vyhověno. 11. Žalovaná je od data následujícího po datu, ve kterém mohla dobrovolně plnit, v prodlení dle § 1968 a násl. OZ, požadovaná výše úroků z prodlení v zákonné výši je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 12. Co se týče náhrady nákladů řízení, žalobce byl v této věci úspěšný, soud mu proto přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se sestávají ze soudního poplatku 400 Kč, dále pak odměny za právní pomoc, když soud s ohledem na předmět a charakter tohoto sporu aplikoval na náhradu nákladů řízení dikci § 14b advokátního tarifu i s přihlédnutím k aktuální judikatuře vyšších soudů, zejména pak soudu ústavního ohledně nákladů řízení v bagatelních věcech. Právní zástupce žalobce provedl v této věci tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění) při sazbě 200 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému provedenému úkonu soud připočetl 100 Kč na hotových výdajích (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení ve výši 900 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně. 13. Pouze pro úplnost soud považuje za nutné uvést, že žalobce podal proti vydanému platebnímu rozkazu odvolání, a to do výroku o nákladech řízení, kde předmětem odvolání bylo nepřiznání náhrady hotových výdajů 20 Kč za provedenou lustraci žalované v centrální evidenci exekucí. 14. Soud rozhodl o přiznání odměny žalobci pouze ve výši dle výroku II. tohoto rozsudku, neboť bylo sice ze strany žalobce doloženo, že byla provedena lustrace žalované v centrální evidenci exekucí, nicméně nebylo žádným způsobem zdůvodněno, proč v rámci nalézacího řízení je k listinným důkazům dokládána i evidence, resp. lustrace žalované v centrální evidenci exekucí, za kterou žalobce zřejmě zaplatil výše zmiňovaných 20 Kč. Takto vynaložený náklad by měl jít k tíži žalobce, kdy nadto soud poukazuje na to, že paušální náhrady za každý úkon právní pomoci v sobě zahrnují nejen použití kancelářských prostor, ale rovněž i případné náklady a kopie, opisy a výpisy, v tomto případě z centrální evidence exekucí. Soudu uniká, proč žalobce v rámci podání této žaloby si lustroval žalovanou v centrální evidenci exekucí, neboť případná evidence žalované v centrální evidenci exekucí nesouvisí jakýmkoliv způsobem s tímto řízením a nemá na něj ani podstatný vliv. Soud považuje tento nárok žalobce za neúčelný a nesouvisející s tímto řízením. Proto bylo o nákladech řízení rozhodnuto tak, jak je uvedeno výše. 15. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.