41 C 114/2020-89 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložená povinnost zaplatit žalobci částku 657.952,25 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že dne 6. 6. 2917 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytnul částku 700.000 Kč. Platba byla provedená bezhotovostně: 1) ve výši 371.635,42 Kč na účet č.: [bankovní účet] a 2) ve výši 328.364 na účet č.: [bankovní účet]. Úvěr se žalovaný zavázal splácet po 8.924 Kč měsíčně. Co se týká úvěruschopnosti žalovaného, tak vše stran prověření jeho možností proběhlo standardně, neboť žalovaný udal a doložil příjem ve výši 64.347 Kč měsíčně. S ohledem na skutečnost, že po více jak roce řádného hrazení přestal na čerpaný úvěr splácet (od listopadu 2018 nesplácel svůj dluh řádně), byl vyzván úhradě dluhu. Protože se ani následně na chování žalovaného nic nezměnilo, využil žalobce svého práva a prohlásil úvěr za splatný. 2. Přestože byl žalovaný ze strany soudu řádně a v souladu s obsahem občanského soudního řádu obeslán, tak se k věci nevyjádřil. Nedostavil se ani k ve věci nařízenému jednání. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti, když ve věci rozhodl na základě obsahu spisu a po provedené dokazování. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci.: 4. Z úvěrové smlouvy bylo zjištěné, že se týká žalobce a žalovaného. Na jejím základě bylo žalovanému ze strany žalobce poskytnuto 700.000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 8,9 % a se sjednanou splátkou úvěru ve výši 8.924 Kč měsíčně. Úvěr byl žalovanému skutečně poskytnutý, a to převodem na dva účty (vyplývá z v řízení založených výpisů z účtu), a to jako dílem účelový a dílem bez uvedení jeho účelu. Pro případ porušení smluvních podmínek, tzn. prodlení s jeho splacením (byť jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, anebo s prodlením více než dvou splátek), mohl být (podle obsahu čl. 8 a 8.2 smlouvy o úvěru) smluvní vztah ukončený, resp. prohlášený za okamžitě splatný. Ze smluvních podmínek vyplývá, že se strany v článku 11.8 dohodly, že budou veškeré listiny, týkající se jejich vzájemného vztahu, zasílat na adresy uvedené v záhlaví smlouvy. Tím byla pro žalovaného adresa [adresa žalovaného]. 5. Z přehledu uhrazených splátek bylo soudem zjištěno, že žalovaný od června 2017 do srpna 2018 pravidelně žalobci měsíční splátky hradil. Následně již připisování splátek ve prospěch žalobce absentuje. Celková výše uhrazených částek (č. l. 29 spisu) podle do spisu založených interních listin žalobce dosáhla částky 179.246,40 Kč. Z ceníku spořitelny vyplývá, jaké poplatky a platby žalobce mohl vůči žalovanému účtovat. 6. Z výzev k úhradě dluhu z listopadu 2018 a z prosince 2018 bylo zjištěné, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu a byl upozorněný na porušování svých povinností. Poslední výzva k úhradě dlužné částky byla žalovanému zaslána v dubnu 2019, když výše tehdy vzniklého dluhu činila částku 28.595 Kč. 7. Ze záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací je patrné, že se žalovaný seznámil s podmínkami, za kterých je úvěr poskytován. Zároveň z rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 4. 5. 2019 vyplývá, že žalobce prohlásil úvěr za splatný s tím, že ode dne 5. 5. 2019 je žalovaný v prodlení. Z potvrzení o doručení zesplatnění je zjevné, že žalovaný byl skutečně v uvedeném období ze strany žalobce obesílán, a že rozhodnutí o okamžité splatnosti se mu do jeho osobní sféry dostalo. 8. Z printscreenu obrazovky žalobce (týkajícího se žalovaného) bylo zjištěno, že by se měl zdržovat na adrese uvedené v úvěrové smlouvě, a že jeho zaměstnavatelem je společnost [právnická osoba], která mu měsíčně hradí částku 64.347 Kč. Uvedené bylo prokázané i výpisy z účtu žalobce. Stejně jakož i to, že byly žalovanému poskytnuty částky uvedené v žalobě. Z výpisu z účtu žalovaného za období od června 2016 do června 2017 se podává, že jeho příjem byl v mnoha desítkách tisíc Kč, když průměrně dosahoval kolem 60.000 Kč měsíčně. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákon č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění soud konstatuje, že žaloba byla podaná po právu, když skutková tvrzení žalobce odpovídají obsahu do spisu založených důkazů. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vedlo soud k tomu, aby žaloba mohla být zamítnutá. 13. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřená úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s obsahem zákona č. 257/2016 Sb., podle které žalovaný skutečně obdržel od žalobce částku 700.000 Kč. Protože se cca po roce žalovaný prokazatelně dostal do prodlení s úhradou svého dluhu, bylo právem žalobce úvěr prohlásit za splatný a požadovat po žalované úhradu celého dluhu, což žalobce také učinil. 14. Soud konstatuje, že částka 700.000 Kč byla poskytnutá za předem sjednaných standardních bankovních podmínek, když žalovaný ohledně výše splátek, časového rozsahu povinnosti splátky hradit, nebyl pohledem výše čerpaných finančních prostředků ze strany žalobce poškozený. Jeho povinnosti odpovídaly situaci na bankovním a úvěrovém trhu. To, že finanční prostředky byly žalovanému připsány, bylo prokázané výpisy z účtů, které dostatečně dokladují, že finanční prostředky byly deponovány na účtech stranami sjednanými. Dílem úvěr sloužil na vykrytí předchozího úvěru žalovaného a dílem byl žalovanému poskytnutý bez určení jeho účelu. 15. Soud dále uvádí, že z výpisů z účtu žalovaného je jednoznačné, že jeho měsíční příjmy nízké nebyly a přesto, že je jasné, že žalovaného zatěžovaly i výdaje v souvislosti s jeho bytovými potřebami a dalšími pravidelnými platbami, které musel provádět, tak nic nenasvědčuje tomu (i s ohledem na vysoké obraty na účtu), že by žalovaný nebyl schopný dostát povinnosti měsíční splátky hradit, byť čerpal úvěru ve výši 700.000 Kč a se splátkou blížící se cca 9.000 Kč měsíčně. Příjmové možnosti žalovaného byly nadstandardní a i prostřednictvím výdajů a obratů na účtu nebylo možné cokoliv negativního dovozovat. Nic tak nenasvědčovalo tomu, že by u žalovaného hrozila potencionální nesolventnost. Uvedené podporuje i okolnost, že žalovaný své povinnosti vůči žalobci bez problému plnil déle jak rok. 16. Soud pro vše výše uvedené nemá za to, že by žalobce jakkoliv podcenil výdajovou stránku žalovaného či jeho příjmovou stránku, neboť ve věci nešlo o nezajištěný úvěr v řádů milionů, ale jen v řádů statisíců, když průměrný příjem žalovaného za poslední rok byl bezesporu vysoký. Soud v řízní neshledal žádné okolnosti, které by měly znemožnit nárok žalobci přisoudit. Lze dodat, že podle smluvních podmínek byl úvěr (v souladu s právem) prohlášený za splatný. Protože v průběhu řízení žalovaný neprokázal, že by dluh uhradil, anebo že by se své povinnosti zbavil jiným způsobem, byl žalobci nárok v plné výši přisouzený, když žalobce v řízení unesl jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Tomu odpovídá výrok I. rozsudku. 17. Protože se žalovaný dostal ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku do prodlení, vzniklo žalobci rovněž právo žalovanému účtovat i úroky z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Protože byl žalobce ve věci procesně úspěšný, bylo možné mu přiznat plnou náhradu jemu vniklých nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 14