42 C 173/2021-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1.525 Kč s příslušenstvím, představující dlužné jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč, a to za jízdu žalovaného bez platného jízdního dokladu v hromadném dopravním prostředku provozovaném žalobcem, zjištěnou kontrolou provedenou dne [datum] osobou k tomu pověřenou žalobcem na trase tramvajové linky [číslo] v úseku zastávky [ulice] v [obec]. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný použil dne [datum] v 12:50 hodin v [obec] ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy, tramvajové linky [číslo] provozované žalobcem. V úseku zastávky [ulice] se žalovaný při přepravní kontrole na výzvu revizora neprokázal platným jízdním dokladem. O této skutečnosti byl na místě sepsán zápis o provedené přepravní kontrole, který žalovaný osobně podepsal. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne [datum], zaslanou na adresu žalovaného dne [datum], vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému v celkové výši 1.525 Kč. I přes uvedené však zůstal dluh žalovaného neuhrazen. 5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dále zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o drahách”), vyhlášku č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a dále Smluvní přepravní podmínky a [anonymizována čtyři slova] [územní celek] (dále jen„ přepravní podmínky“). 6. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že nástupem žalovaného do vozidla žalobce byla mezi účastníky uzavřena smlouvu o přepravě osob ve smyslu § [číslo] a násl. o. z, podle které se žalobce jakožto dopravce zavázal přepravit žalovaného jakožto cestujícího do místa určení a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci za tuto přepravu jízdné. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, když při přepravě nepředložil pověřenému pracovníkovi dopravce platný jízdní doklad a vznikla mu tak dle § 37 odst. 4 a odst. 5 zákona o drahách ve spojení s přepravními podmínkami a tarifem povinnost zaplatit žalobci vedle dlužného jízdného též přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč dle § 37 odst. 6 zákona o drahách. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný dlužné jízdné ani přirážku k jízdnému do dnešního dne neuhradil, dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinen zaplatit žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po provedení přepravní kontroly. S ohledem na uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.525 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). 8. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.