42 C 210/2021-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4.575 Kč s příslušenstvím, představující dlužné jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč, za jízdu žalované bez platného jízdního dokladu v hromadném dopravním prostředku provozovaném žalobcem, zjištěnou kontrolou provedenou osobou k tomu pověřenou žalobcem, a to v [obec] dne [datum] na trase autobusové linky [číslo] v úseku zastávky [ulice], dne [datum] na trase autobusové linky [číslo] v úseku zastávky [ulice] I a dne [datum] na trase autobusové linky [číslo] v úseku zastávky [ulice] I. 2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná použila dne [datum] v 12:52 hodin v [obec] ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy, autobusové linky [číslo] provozované žalobcem. V úseku zastávky [ulice] se žalovaná při přepravní kontrole na výzvu revizora neprokázala platným jízdním dokladem. O této skutečnosti byl na místě sepsán zápis o provedené přepravní kontrole, který žalovaná osobně podepsala. Následně dne [datum] v 12:48 hodin použila žalovaná ke své přepravě v [obec] vozidlo městské hromadné dopravy, autobusové linky [číslo] provozované žalobcem. V úseku zastávky [ulice] I. se žalovaná při přepravní kontrole na výzvu revizora neprokázala platným jízdním dokladem. O této skutečnosti byl na místě sepsán zápis o provedené přepravní kontrole, který žalovaná osobně podepsala. Dne [datum] v 10:07 hodin použila žalovaná ke své přepravě v [obec] vozidlo městské hromadné dopravy, autobusové linky [číslo] provozované žalobcem. V úseku zastávky [ulice] I. se žalovaná při přepravní kontrole na výzvu revizora neprokázala platným jízdním dokladem. O této skutečnosti byl na místě sepsán zápis o provedené přepravní kontrole, který žalovaná osobně podepsala. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému v celkové výši 4.575 Kč. I přes zaslané předžalobní upomínky však zůstal dluh žalované neuhrazen. 5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dále zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o silniční dopravě“), zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o drahách”), vyhlášku č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a dále Smluvní přepravní podmínky a [anonymizována čtyři slova] [územní celek] (dále jen„ přepravní podmínky“). 6. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že nástupem žalované do vozidla žalobce byla mezi účastníky uzavřena smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. o. z, podle které se žalobce jakožto dopravce zavázal přepravit žalovanou jakožto cestujícího do místa určení a žalovaná se zavázala zaplatit žalobci za tuto přepravu jízdné. Žalovaná však svou povinnost nesplnila, když při přepravě nepředložila pověřenému pracovníkovi dopravce platný jízdní doklad a vznikla jí tak dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční dopravě a § 37 odst. 4 a odst. 5 zákona o drahách ve spojení s přepravními podmínkami a tarifem povinnost zaplatit žalobci vedle dlužného jízdného též přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč dle § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě a § 37 odst. 6 zákona o drahách. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná dlužné jízdné ani přirážku k jízdnému do dnešního dne neuhradila, dostala se do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinna zaplatit žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po provedení přepravní kontroly. S ohledem na uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.575 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). 8. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.