42 C 58/2021-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 17.7.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 675 Kč s příslušenstvím představující dlužné televizní poplatky za měsíce květen až září 2019. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 2. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu k soudem zamýšlenému rozhodnutí s doložkou dle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil, žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil) a ve věci bylo možno rozhodnout i jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 3. Soud provedl dokazování, kdy potvrzením [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] zjistil, že se žalovaný přihlásil coby poplatník televizního poplatku do příslušné evidence počínaje květnem 2012 na adrese [adresa žalovaného]. Specifikací výpočtu bylo zjištěno, že žalovaný dosud dluží žalobci 5 x televizní poplatek po 135 Kč za období měsíců 05/ 2019 až 09/ 2019. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě narůstající dlužné částky, konkrétně dopisem ze dne [datum], dne [datum], dne [datum], vždy včetně podrobného rozpisu nezaplacených poplatků splatných v období od [datum] do [datum], celkem za období 5 měsíců, za které žalobce po žalovaném uplatňuje platbu. Výše dlužných úroků z prodlení byla kapitalizována na částku 66,18 Kč za uvedené období, kdy prodlení ohledně jednotlivých poplatků počínalo běžet vždy od 16. dne daného měsíce a bylo ukončeno k datu podání žaloby dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný žalobcem upozorněna na důsledky neuhrazení dluhu v podobě soudního řízení. 4. Při právním posouzení soud aplikoval zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, dle jehož § 3 odst. 2 věta první poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 5 odst. 1 tohoto zákona poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Dle § 7 zákona poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 5. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku za období 5 měsíců v celkové výši 675 Kč, vznikl žalobci též nárok na úroky z prodlení za tato dílčí měsíční poplatky dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které odpovídají částce 66,18 Kč. S ohledem na uvedené shledal soud žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, představující zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, a částku 200 Kč představující paušální náhradu ve výši 2 x 100 Kč dle § 1 odst. 3, ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to s ohledem na skutečnost, že se jedná o typizovanou formulářovou žalobu, v níž v rámci žalobních podání dochází pouze k obměně jmen dlužníků a částek dluhu za jiná období, přičemž v dané věci soud nepovažuje náklady vzniklé žalobci za právní zastupování advokátem za náklady účelně vynaložené dle § 142 odst. 1 o. s. ř. - z důvodu, že u žalobce jako zákonem zřízené veřejné instituce lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy ohledně správy jemu dle zákona náležejících koncesionářských poplatků bez toho, aniž by v dané agendě musel využívat právní pomoci advokátů. Současně se v tomto typovém řízení nevyskytly žádné skutkové nebo procesní okolnosti, které by vyžadovaly a odůvodňovaly potřebu aktivního zastupování žalobce advokátem (viz. Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23.11.2010). 7. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.