44 C 10/2018-217 — Městský soud v Brně

1. Žalobci a) a b) se žalobou doručenou soudu dne 20. 2. 2018 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 110.984 Kč a žalobci b) částku 41.056 Kč. Žalobu odůvodnili tím, že žalobce a) byl v období od 1. 9. 2013 do 31. 8. 2017 studentem žalované. V měsíci únoru 2015 absolvoval žalobce a) školní lyžařský výcvik v Rakousku, kdy dne 20. 2. 2015 došlo na tomto lyžařském zájezdu k úrazu žalobce a), který utrpěl vážná zranění. Úraz byl způsoben zaviněním jiného studenta žalované - pana [jméno] [příjmení]. Oba nezletilí studenti, jak žalobce a) tak i [jméno] [příjmení], byli tou dobou v péči žalované. Žalobce a) utrpěl zlomeninu horního konce pažní kosti – anatomického krčku, kdy v důsledku zranění na svahu ho bylo nutné převézt letecky do nemocnice v [anonymizováno], kde probíhalo prvotní ošetření a operace. Následná léčba spočívala v reoperaci a rehabilitacích až do května 2015. Dne 18. 10. 2017 žalobci zaslali žalované výzvu k plnění, v níž žalobce a) nárokoval úhradu finanční částky kompenzující bolestné a vytrpěné psychické útrapy a úhradu nákladů na ozařování jizvy, a žalobce b) nárokoval úhradu jím vynaložených nákladů v souvislosti s úrazem. Na výzvu reagoval právní zástupce žalované tak, že žalovaná odmítá cokoli uhradit. V obdobném smyslu se vyjádřila i [právnická osoba], jakožto pojistitel, u nějž žalovaná sjednala soukromé škodové pojištění léčebných výloh v zahraničí pro každého účastnícího se studenta. Žalobci poukázali na to, že žalovaná odpovídá za škodu podle § 391 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, když dle § 7 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, se střední školou rozumí i gymnázium. K úrazu přitom došlo v přímé příčinné souvislosti s účastí žalobce a) ve vyučování žalované, coby školy. Žalobci dále poznamenali, že v předmětném případě zákon předpokládá objektivní odpovědnost školy za úraz studenta. V takovém případě tedy liberace z odpovědnosti není možná. Žalobce a) si nechal zpracovat znalecký posudek, který stanovil bolestné ve výši 209 bodů. Vzhledem k hodnotě jednoho bodu tedy dle výpočtu znalkyně činí bolestné 53.684 Kč. Žalobce a) dále utrpěl psychickou újmu, jenž má přímou souvislost s úrazem a jeho následnou léčbou. Žalobce a) utrpěl trauma související s příletem a následným převozem helikoptérou do zdravotnického zařízení. V rámci urgentního příjmu ve zdravotnickém zařízení byl přijat nahý, za což se stydí a pociťuje to jako hanbu, toto též vnímá jako velký zásah do jeho lidské důstojnosti. Následně je nutné hodnotit, že primární hospitalizace probíhala v cizojazyčném prostředí, což bylo vzhledem k okolnostem pro žalobce a) coby nezletilého stresující. V neposlední řadě je nutno v rámci imateriální újmy hodnotit též skutečnost, že žalobce a) byl v důsledku utrpěného úrazu nucen omezit svou sportovní aktivitu hráče basketbalu na úrovni ligy, ale i další rekreační činnosti. Poměrně dlouhou dobu tedy nebyl schopen trávit svůj volný čas tak, jak jej trávil před 20. 2. 2015. Vzhledem ke všem okolnostem žalobce a) požaduje za utrpěné duševní útrapy a morální a psychickou újmu částku ve výši 53.000 Kč. Žalobce a) dále požaduje náhradu částky 2.300 Kč, kterou vynaložil za znalecký posudek. Po ukončení rehabilitací žalobce a) absolvoval ozařování jizvy laserem, když na tento zákrok bylo vynaloženo celkem 2.000 Kč. Náhradu této částky žalobce a) po žalované rovněž požaduje. Celkem tedy žalobce a) požadoval po žalované částku 110.984 Kč (53.684 Kč + 53.000 Kč + 2.300 Kč + 2.000 Kč). Rodiče žalobce a) poté, co jim bylo oznámeno, že je syn zraněn, přicestovali do Rakouska, aby byli svému synovi nablízku a mohli se též aktivně podílet na jeho léčbě. Žalobce b) tak vynaložil prostředky na dopravu a ubytování v Rakousku. Za ubytování žalobce b) uhradil celkem 240,66 EUR, tj. 6.607 Kč. Vzdálenost mezi bydlištěm rodičů žalobce a) a místem hospitalizace, tj. vzdálenost [obec] – [anonymizováno] a zpět je 2x 470 km, výpočtem cestovného dle vyhlášky č. 328/2014 Sb., účinné v době, kdy na náhradu vznikl nárok, je zřejmé, že náklady na dopravu do místa hospitalizace žalobce b) činily 7.000 Kč. Dále s přihlédnutím ke zranění žalobce a), byl žalobce b) nucen žalobce a) denně dopravovat do školy, k lékaři a na rehabilitace. V této souvislosti bylo celkem najeto 1998 km. Po výpočtu cestovného dle vyhlášky č. 328/2014 Sb. se tedy jedná o náklady ve výši 12.960 Kč Tyto vynaložené částky žalobce b) požaduje po žalované nahradit. Dále je nutné vzít do úvahy čas, který byl žalobce b) nucen vynaložit v souvislosti s dopravováním žalobce a) do školy, na rehabilitace a do lékařských zařízení. Jedná se celkem o 102 hodin, po vynásobení hodinovou sazbou 142,05 Kč, stanovenou v souladu s § 2962 občanského zákoníku v návaznosti na § 351 a násl. zákoníku práce, se tedy jedná o odškodnění ve výši 14.489 Kč Celkem tedy žalobce b) požadoval po žalované částku 41.056 Kč (6.607 Kč + 7.000 Kč + 12.960 Kč + 14.489 Kč). 2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 3. 8. 2018 uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná úraz žalobce a) nezavinila, ani se na příčinách jeho vzniku žádným způsobem nepodílela, když naopak učinila vše, aby obdobným úrazům zabránila. Úraz žalobci a) způsobil svým jednáním jiný student - [jméno] [příjmení], který, ačkoliv byl pracovníky žalované před úrazem seznámen s pravidly chování na sjezdovkách, tato pravidla nerespektoval a zezadu narazil do žalobce a). Pracovníci žalované přitom nad oběma studenty vykonávali po celou dobu náležitý dohled. Žalovaný považuje za nemravné, že se žalobci za této situace domáhají náhrady újmy po žalované, která se ničeho nedopustila, namísto toho, aby nárok uplatnili buď u pojišťovny žalobce a), nebo proti škůdci – tj. [jméno] [příjmení], který úraz žalobce a) zavinil. Žalobci navíc s uplatněním svého nároku vyčkali až do okamžiku, kdy žalobce a) školu provozovanou žalovanou opustil. Žalovaná dále poukázala na to, že činila vše pro to, aby se utrpěný úraz žalobce a) dotkl co nejméně (a to jak v průběhu ošetření, tak i po návratu do školy), o čemž svědčí jednak skutečnost, že po celou dobu až do příjezdu zákonných zástupců byli pracovníci žalované u žalobce a) fyzicky přítomni, a to jak při transportu do nemocnice, tak v nemocnici, a řádně komunikovali s rodiči žalobce a). Rovněž všechny požadavky žalobce b) uvedené v emailu ze dne 25. 2. 2015 byly ze strany žalované splněny. Žalovaná dále namítla, že ve znaleckém posudku bylo při určení bolestného nesprávně vycházeno z metodiky Nejvyššího soudu, ačkoliv v daném případě by mělo být bolestné vypočítáno dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Pokud jde o tzv. další nemajetkovou újmu požadovanou žalobcem a), z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4556/2016, vyplývá, že subsidiární použití § 2958 občanského zákoníku a z něj vycházející metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví na pracovněprávní vztahy nepřipadá v úvahu. Právě v § 2958 občanského zákoníku je uvedena kategorie tzv. další nemajetkové újmy. Z výše označeného rozsudku tedy vyplývá, že tuto další nemajetkovou újmu není žalobce a) oprávněn po žalované požadovat. Navíc„ obtíže“ označené žalobcem a) jako důvod pro přiznání další nemajetkové újmy zcela zjevně nejsou natolik excesivní, aby obecně mohly být považovány za důvod pro přiznání další nemajetkové újmy (žalovaná v tomto směru poukázala na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017). Pokud jde o nároky žalobce b), žalovaná má za to, že tyto nejsou vůbec v příčinné souvislosti se škodnou událostí a nemohou být po žalované nárokovány. Navíc by u všech těchto nároků musel žalobce b) prokázat zavinění žalované ve smyslu obecných občanskoprávních předpisů, které však není dáno. Některé vznesené nároky jsou navíc zcela nepřezkoumatelné - výše cestovného nebyla prokázána, nedošlo k předložení velkého technického průkazu vozidla žalobce b) ani k prokázání skutečnosti, že tento tímto vozidlem skutečně cestoval (ať už do Rakouska nebo po ČR při návštěvách lékaře) a v jakém rozsahu. Pokud jde o náklad na ubytování v Rakousku, uvádí žalovaná, že ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu nelze považovat za účelně vynaložený náklad, když v období měsíce února lze v [anonymizováno] bydlet za více než poloviční ceny oproti ubytování využitém žalobcem b). Vožení žalobce a) žalobcem b) do školy pak zcela jistě není výdajem, který by jakkoli souvisel se škodnou událostí (žalobce a) měl zlomenou ruku, nikoli nohu a mohl se tedy volně pohybovat). Nárokování ztráty času žalobce b) za vožení žalobce a) do lékařských zařízení či do školy pak rovněž nemá vůbec žádný právní podklad. Dle ustanovení § 2962 občanského zákoníku se poskytuje ztráta na výdělku poškozenému, kterým však žalobce b) není. 3. Žalobci v podání ze dne 6. 9. 2018 odkázali na ust. § 269 zákoníku práce, které výslovně zavazuje obecně zaměstnavatele v souvislosti s pracovním úrazem nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu. Žalobce neodkazoval na ust. § 2958 obč