44 C 70/2021-16 — Městský soud v Brně

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25. 1. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2.400 Kč s úrokem z prodlení. Návrh odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 5. 1. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 1.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 25. 1. 2018 společně s úrokem ve výši 200 Kč. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyni vznikl v důsledku prodlení žalovaného podle čl. VI. smlouvy o úvěru nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 1.000 Kč s tím, že celková výše smluvní pokuty je omezena částkou 500 Kč. Za období od 25. 1. 2018 do 25. 1. 2021 činí celková výše smluvní pokuty 1.096 Kč, žalobkyně v souladu s limitací požaduje na smluvní pokutě částku 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje v souladu s čl. VII. smlouvy o úvěru náklady za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby ve výši 700 Kč. Úvěr byl předán k vymáhání inkasní [právnická osoba] [anonymizováno] dne 28. 8. 2018 a dne 24. 11. 2020 bylo mimosoudní vymáhání ukončeno. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu ze dne 28. 12. 2020. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne 5. 1. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 1.000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit spolu s úrokem ve výši 200 Kč nejpozději do 25. 1. 2018. V čl. VI. odst. 2.1.1 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny úvěru za každý den prodlení. Smluvní pokuta byla omezena do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. V čl. VII. smlouvy o úvěru strany sjednaly, že věřitel může před případným soudním vymáháním pohledávek učinit pokus o mimosoudní vymožení dlužných částek. Výše nákladů mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby za prvních 14 dní bude činit 700 Kč, za dalších 14 dní mimosoudního vymáhání bude výše nákladů činit 500 Kč, a za další mimosoudní vymáhání (po 30. dni od zahájení) bude výše nákladů činit 500 Kč. Dne 5. 1. 2018 byl žalovanému úvěr ve výši 1.000 Kč vyplacen převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Předžalobní výzvou ze dne 28. 12. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalovaný coby dlužník z uzavřené smlouvy o úvěru porušil svoji povinnost plynoucí mu z této smlouvy, když řádně a včas nevrátil poskytnutou částku se sjednaným úrokem, ačkoliv žalobkyně jako úvěrující svoji smlouvou převzatou povinnost vůči žalovanému splnila, když mu poskytla sjednaný úvěr. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobkyni dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 1.200 Kč (1.000 Kč jistina úvěru, 200 Kč sjednaný úrok). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s vrácením poskytnutého úvěru, je v souladu s čl. VI. odst. [číslo] smlouvy dále povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 1.000 Kč a to od 26. 1. 2018 do 25. 1. 2021. S ohledem na sjednanou limitaci smluvní pokuty (součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru), náleží žalobkyni na smluvní pokutě částka 500 Kč. Žalovaný je rovněž povinen v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši od 26. 1. 2018 do zaplacení. 10. Pokud jde o ujednání o paušální náhradě nákladů mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby, soud jej považuje za nepřiměřené ve smyslu ustanovení § 1813 občanského zákoníku. Sjednané paušální částky za mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby (za prvních 14 dní 700 Kč, za dalších 14 dní 500 Kč a za další mimosoudní vymáhání dalších 500 Kč) jsou vzhledem k výši úvěru (1.000 Kč), sjednané splatnosti (20 dnů) a s ohledem na skutečnost, že vůbec nezohledňují, jaké úkony budou v rámci mimosoudního vymáhání skutečně učiněny (v projednávané věci z provedeného dokazování neplyne, že by třetí osoba v rámci mimosoudního vymáhání cokoliv učinila), zcela neodůvodnitelné a nepřiměřené. K nepřiměřenosti ujednání přitom soud přihlédne z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech C -240/98 až C -244/98 ze dne 27. 6. 2000), spotřebitel má sice možnost se nepřiměřeného ujednání dovolat (ustanovení § 1815 občanského zákoníku, rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C -473/00, Cofidis SA proti Jean-Louis Fredeout ze dne 21. 11. 2002), ale v projednávané věci se žalovaný nepřiměřených ustanovení nedovolal. S ohledem na ustanovení § 1813 a § 1815 občanského zákoníku tak soud k takovému ujednání, které zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu povinností v neprospěch spotřebitele, nepřihlédl a nárok z takového ujednání nepřiznal. Proto byla výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta žaloba ohledně částky 700 Kč představující požadované náklady za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby. Nad rámec uvedeného pak soud dodává, že v projednávané věci ani nebylo prokázáno, že by žalobkyně skutečně předala pohledávku za žalovaným k vymáhání [právnická osoba] [anonymizováno], a taktéž nebylo prokázáno, že by [právnická osoba] [anonymizováno] v rámci tvrzeného mimosoudního vymáhání cokoliv učinila. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Po provedené kapitalizaci úroků ke dni rozhodnutí soudu byla žalobkyně úspěšná v 74,92 % předmětu řízení (ohledně částky 2.091,23 Kč), žalovaný byl úspěšný v 25,08 % předmětu řízení (ohledně částky 700 Kč). Po odečtení neúspěchu od úspěchu má tedy žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu 49,84 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady nákladů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za dva úkony (výzva k plnění, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) po 300 Kč Celkem tak žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Z uvedené částky má žalobkyně právo na náhradu 49,84 %, tj. 498,40 Kč.