47 C 149/2021-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 1. 3. 2021 (doručenou soudu téhož dne) domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 36 500 Kč celkem (20 000 Kč jistina úvěru, 14 000 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, 2 500 Kč poplatky za prodlení) s úroky z prodlení 8,25 % p. a. za dobu od 4. 11. 2020. Žalobce své nároky opíral o smlouvu ze dne 26. 8. 2020, na základě které žalovanému poskytl podnikatelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen včetně poplatku do 3. 11. 2020. Žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil, nereagoval na žádnou z výzev soudu. 3. Dne 15. 10. 2021 proběhlo jednání, na kterém soud provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav. 4. Soud nemohl přisvědčit závěru, že mezi stranami byla uzavřena žalobcem předložená smlouva o podnikatelském úvěru ze dne 26. 8. 2020. Z provedených důkazů nevyplývá, jak by k dovršení kontraktace mělo dojít. Smlouva není žalovaným podepsána (důkaz touto smlouvou) a nebyl předložen ani jiný důkaz, z kterého by vyplýval projev vůle žalovaného být smlouvou vázán. Tzv. potvrzovací platba ve výši 1 Kč (důkaz touto tzv. potvrzovací platbou) neprokazuje uzavření smlouvy. Nad to potvrzovací platba nemá časovou souvislost s označenou smlouvou o podnikatelském úvěru, když částka 1 Kč byla žalovaným zaplacena dne 14. 11. 2019, kdežto smlouva o podnikatelském úvěru měla být údajně uzavřena až 26. 8. 2020. 5. Z důkazů ovšem vyplynulo, že žalobce poskytl dne 26. 8. 2020 na účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč (důkaz: potvrzení o provedené platbě od [právnická osoba], s.r.o. ze dne 26. 8. 2020). Označený účet patřil žalovanému (důkaz: sdělení [anonymizováno] banky ze dne 13. 9. 2021). 6. Dále soud zjistil, že žalobce neprokázal doručení výzvu k úhradě ze dne 16. 11. 2020 do sféry dispozice žalovaného. Tato skutečnost měla vliv na stanovení počátku prodlení žalovaného (k tomu viz dále). 7. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání soudu nedostavil, zabránil tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu – soud nemohl žalobce poučit o tom, že a jak je potřeba doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. Soud uzavírá, že žalobci se nepodařilo prokázat oprávněnost jeho nároku z titulu označené smlouvy. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud přesto dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 8. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 9. V řízení vyšlo najevo, že žalovaný obdržel částku 20 000 Kč, aniž by tu pro její poskytnutí, resp. přijetí, byl existující a platný právní titul. Žalovaný se tedy na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 20 000 Kč. 10. Dle citovaného právního předpisu je žalovaný povinen bezdůvodné obohacení žalobci vydat. V řízení se neprokázalo (a břemeno v tomto směru leželo na žalovaném), že by žalovaný cokoliv žalobci zaplatil. Soud tedy uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 20 000 Kč žalobci. Žalobci nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Proto ve zbylém rozsahu smluvních poplatků (14 000 Kč + 2 500 Kč) soud musel žalobu zamítnout. 11. Co se týká prodlení žalovaného, to nastalo nejdříve až od okamžiku doručení žaloby do sféry jeho dispozice. Teprve tehdy se žalobce dozvěděl o tom, že věřitel (žalobce) žádá splnění dluhu. Podle ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku platí, že pokud si neujednají strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žaloba se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 27. 8. 2021, kdy mu byla zásilka vhozena do domovní schránky po uplynutí lhůty 10 dnů k vyzvednutí zásilky na poště. Vzhledem k tomu, že den 27. 8. 2021 připadl na pátek, byl žalovaný povinen zaplatit dluh do dne 30. 8. 2021 (pondělí) – srov. § 607 občanského zákoníku. Ode dne 31. 8. 2021 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu. 12. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Úrok z prodlení v řešené věci činil toho času 8,5 % ročně. Žalobce ovšem žalobou požadoval méně, konkrétně 8,25 %, proto mu soud vyhověl v tomto rozsahu. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že tu nepřiznal žádné ze sporných stran v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Jedná se o to, že žalobce byl se svou žalobou úspěšný v rozsahu částky 20 214,25 Kč (včetně kapitalizovaných úroků z prodlení), žalovaný byl„ se svou obranou“ úspěšný v rozsahu částky 19 141,52 Kč (včetně kapitalizovaných úroků z prodlení). Výsledkem sporu je prakticky poloviční úspěch každé ze stran, tudíž žádné z nich nelze uložit povinnost platit druhé straně náhradu nákladů.