47 C 214/2020-36 — Městský soud v Brně

<b>Stručné odůvodnění:</b> (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu 1. Předmětem řízení zahájeného žalobou dne [datum] bylo zaplacení pojistného za období [datum] až [datum] včetně ve výši celkem 2 067 Kč a poplatku 200 Kč, to vše z titulu smlouvy ze dne [datum] na produkt sdružené pojištění vozidla, č. sml. [anonymizována dvě slova] [číslo]. 2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne [datum] vyhlásil rozsudek. 3. Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav. Žalobce s žalovanou uzavřel dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] s datem počátku pojištění [datum], na dobu neurčitou, s pojistným 6 828 Kč ročně, přičemž to bylo rozloženo do čtvrtletních splátek ve výši 1 707 Kč splatných vždy k 17. dni měsíce 01, 04, 07 a 10 toho kterého roku. Předmětem pojištění bylo vozidlo [anonymizováno], [registrační značka]. Nedílnou součástí pojistné smlouvy se staly všeobecné pojistné podmínky VPP PMV- 2018 a Sazebník poplatků. Z dalších relevantních skutečností už jen tolik, že žalovaná uvedla ve smlouvě jako svou adresu [adresa] (důkaz: smlouva ze dne [datum]). Žalovaná nezaplatila pojistné splatné dne [datum], proto ji žalobce dopisem ze dne [datum] vyzval k uhrazení dlužné částky nejpozději do [datum] a zároveň ji poučil o následku zániku pojištění, pokud žalovaná ani v dodatečné lhůtě dluh nezaplatí. Žalobce žalovanou informoval písemně na jí uvedenou adresu (důkaz: dopis žalobce ze dne [datum]). Žalovaná pojistné nezaplatila, proto pojištění ke dni [datum] zaniklo, o čemž žalobce žalovanou informoval písemně na jí uvedenou adresu (důkaz: dopis žalobce ze dne [datum]). Dluh na pojistném představuje částku 2 067 Kč za období od [datum] do [datum]. 4. Tento skutkový stav soud hodnotil následovně. 5. Mezi žalobcem a žalovanou vznikl smluvní závazkový právní vztah pojištění ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V tomto smluvním závazkovém vztahu se pojistitel (zde žalobce) zavazuje vůči pojistníkovi (zde žalované) poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalobce tedy byl počínaje dnem [datum] - na dobu neurčitou - zavázán krýt pojistný zájem žalované a poskytnout pojistné plnění v případě nahodilé pojistné události, a žalovaná byla povinna platit žalobci pojistné stanovené smlouvou po celou dobru trvání právního poměru. K zániku pojištění došlo dne [datum] podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. Žalované vznikl závazek zaplatit žalobci pojistné za dobu od [datum] až do konce měsíce srpna 2018 (§ 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.), žalobce však požadoval pojistné toliko do dne ukončení pojištění, tj. do [datum]. Dluh na pojistném představuje částku 1 707 Kč za období od [datum] do [datum], a částku 360 Kč za období od [datum] do [datum] (1 707 Kč / 90 dnů = 18,96 Kč, to násobeno 19 dny pojištění, aniž bylo zaplaceno). 6. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nezaplacením pojistného dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a toho času činila 10 % ročně. Nárok žalobce na zaplacení příslušenství z částky 1 707 Kč je oprávněný. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) 7. Pokud jde o částku 200 Kč – administrativní poplatek za odeslání upomínky, soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není. 8. Soud v této otázce aplikoval nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“. Citovaný nález dále argumentoval i tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. 30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ 9. Citovaný nález na řešenou věc dopadá analogicky z důvodu, že smluvní ustanovení o poplatcích za zaslané upomínky a za výzvy ve výši 200 Kč za upomínku není ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru, analogicky jako smluvní pokuta. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 344/2016 (dostupný v ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do 31. 12. 2013) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“ 10. Žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (tj. slabší smluvní strana) ve smyslu § 419 občanského zákoníku. Ceník by měl být součástí formuláře smlouvy, a to navíc takovým způsobem, aby tvořil jeho organickou přirozenou část. Jinak se jedná o nepoctivé, tudíž nepřípustné řetězení dokumentů, odkazy na ujednání, která jsou svou povahou zásadní a mají být jako taková součástí listiny smlouvy. Ujednání o poplatku ve výši 200 Kč tak je absolutně neplatné s ohledem na § 588 (zjevný rozpor s dobrými mravy). I kdyby však nebyl aplikovatelný § 588 občanského zákoníku o absolutní neplatnosti, tak by k tomuto ustanovení o uvedeném poplatku soud nemohl přihlédnout v souladu s § 1813 a § 1815 občanského zákoníku. 11. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce byl se svou žalobou úspěšný co do jistiny 2 067 Kč, neúspěšný co do částky 200 Kč, tj. úspěch žalobce představuje 91 %, čemuž odpovídá úspěch žalované 9 %. Proto je žalovaný povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení rozdíl uvedených poměrů, tj. 82 % částky nákladů řízení. 12. Plná výše nákladů řízení žalobce se skládá ze soudního poplatku 400 Kč a dále nákladů právního zastoupení: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 2) výzva ze dne [datum] k plnění se základním právním a skutkovým rozborem - § 11 odst. 1 písm. d), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. 3) podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč. Pokud jde o ostatní úkony žalobce v tomto řízení (doplnění žaloby podáním ze dne [datum]), žádný z nich soud neshledal za účelný, resp. za takový, aby jej bylo možno honorovat odměnou dle advokátního tarifu. Jednalo se totiž o doplňování skutečností, které měly být uvedeny již v samotné žalobě. Proto soud žalované nemůže uložit povinnost nahrazovat