49 C 111/2021-48 — Městský soud v Brně

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 5.996,40 Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu, podle níž mj. žalobce prodal a žalovaný se zavázal zaplatit kupní ceny těchto zařízení: [anonymizováno 5 slov] v částce 3.977 Kč a [anonymizována čtyři slova] v částce 2.477 Kč. Část kupní ceny žalovaný zaplatil při převzetí, zbývající část měl podle ujednání účastníků platit ve splátkách (24 splátek po celkem 250 Kč měsíčně). V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný nezaplatil část kupní ceny v celkové výši 5.996,40 Kč. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Žalovaný se ve věci - ač k tomu soudem vyzván – nevyjádřil, na výzvu soudu do dnešního dne nereagoval, aniž soudu sdělil důvod, který by mu ve vyjádření bránil. Za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení soud věc rozhodl bez jednání. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (srov. ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.): Dne 3. 11. 2018 žalobce a žalovaný uzavřeli kupní smlouvu a dohodu o splátkách zařízení, a to [anonymizována dvě slova] v ceně 3.977 Kč a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v ceně 2.477 Kč, kdy při převzetí měl žalovaný zaplatit celkem 454 Kč a dále zbývající část kupní ceny v 24 měsíčních splátkách po celkem 250 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný nezaplatil částku v celkové výši 5.996,40 Kč. Výzvou ze dne 24. 2. 2020 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby, marně. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Žalobce a žalovaný shora uzavřeli tři kupní smlouvy ve shora uvedené dny podle ustanovení § 2079 an. o. z. Zatímco žalobce svou povinnost z kupní smlouvy splnil, když sjednaná zařízení žalovanému předal a převedl na něj vlastnické právo k nim, žalovaný nikoli, když část kupní ceny v celkové výši 5.996,40 Kč žalobci nezaplatil. Je proto důvodná žaloba, jíž se žalobce zaplacení této částky domáhal, a soud jí tedy vyhověl. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalobci (který doložil, že ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. žalovaného před podáním žaloby písemně vyzval k plnění) přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400,00 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 500,00 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 200,00 Kč a jeden právní úkon po 100,00 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100,00 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 168,00 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 1.368,00 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).