49 C 123/2021-33 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.864 Kč s úroky z prodlení za dobu od 16. 5. 2020 do 8. 3. 2021, jež kapitalizoval v částce 152 Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 4. 2. 2020 uzavřel se žalovaným pojistnou smlouvu (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla), pojistné bylo sjednáno s pololetní splatností v částce 2.278 Kč. V rozporu s ujednáním v této pojistné smlouvě žalovaný nezaplatil žalobci sjednané pojistné za období 4. 2. 2020 – 31. 5. 2020, celkem v částce 1.264 Kč. Žalovaná částka je tvořena dlužným pojistným v částce 1.264 Kč a dále dvě poplatky za odeslané upomínky, celkem v částce 600 Kč. Nárok na zaplacení upomínacího poplatku žalobce opírá o ustanovení svých pojistných podmínek. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalobce a žalovaný dne 4. 2. 2020 uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jíž se mj. žalovaný zavázal platit žalobci pojistné v částce 2.278 Kč pololetně. Žalovaný nezaplatil žalobci sjednané pojistné za období 4. 2. 2020 – 31. 5. 2020. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však žalobci nezaplatil ničeho. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový právní vztah uzavřením pojistné smlouvy podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V pojistné smlouvě si účastníci sjednali mj. povinnost žalovaného zaplatit žalobci sjednané pojistné (pololetně v částce 2.278 Kč). Za této situace soud dospěl k závěru, že žaloba je v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dlužného pojistného v částce 1.264 Kč za období od 4. 2. 2020 – 31. 5. 2020 důvodná, a v této části jí také vyhověl. Rovněž vyhověl žalobě v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 1.264 Kč za období od 16. 5. 2020 do 8. 3. 2021, neboť (mj.) v tomto období žalovaný skutečně v prodlení se zaplacením dlužného pojistného byl a nárok žalobce v tomto směru je dán ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Naopak soud neshledal důvodnou žalobu v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 600 Kč jako poplatků za odeslané upomínky s úroky z prodlení z těchto částek. Nárok na zaplacení těchto částek žalobce opíral o ustanovení svých pojistných podmínek. Pojistná smlouva, kterou spolu uzavřeli žalobce a žalovaný, je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou (srov. ustanovení § 419, § 1810 an. o. z.). Všeobecné obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách obecně mají sloužit zejména k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Nesmějí však sloužit k tomu, aby do nich – v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě - skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých lze předpokládat, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka či ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Z těchto důvodů tedy soud žalobu v části, v níž se domáhal žalobce zaplacení částky, jež je svým charakterem smluvní pokutou, na niž ovšem žalobci měl vzniknout nárok podle ustanovení obsaženého ve všeobecných pojistných podmínkách žalobce, nikoli podle smluvního ujednání účastníků řízení, zamítl. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení z částky 600 Kč, soud žalobu zamítl, neboť žalobci na zaplacení částky 600 Kč podle právního názoru soudu nevznikl nárok, a žalovaný se proto neoctl v prodlení s jejím zaplacením (vyjma toho by se jednalo o nepřípustný anatocismus, příslušenství z příslušenství). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu ve věci. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 68 %, žalovaný v rozsahu 32 %, rozdíl je 36 % Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 500 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 200 Kč a jeden právní úkon po 100 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 168 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. celkem 1.368 Kč. Jak shora uvedeno, žalobce má právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu, tj. 36 %, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 492 Kč. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 492 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).