51 C 51/2020-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 16.5.2019 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 1 400 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku, na základě které měla být žalované poskytnuta částka 1000 Kč. Žalobce v návrhu dále uvedl, že žalovaná byla povinna celkem vrátit částku 1 400 Kč, tj. jistina ve výši 1 000 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 400 Kč, a to ve dvou platbách po 700 Kč. Žalobce v návrhu dále uvedl, že ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 1% za každý den prodlení ze splatné částky. Žalovaná neuhradila na dluh ničeho, pohledávka žalované poté byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.6.2017. Žalobce kromě jistiny požaduje po žalované také kapitalizované smluvní úroky z ve výši 420 Kč a náklady na upomínání ve výši 500 Kč. 2. Usnesením ze dne 29.9.2020, č.j. 51 C 51/2020-38, byl žalobce vyzván nechť doplní své podání tak, že upřesní, jakým způsobem byla zjišťována totožnost žalované, jakým způsobem došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, jakým početním způsobem dospěl žalobce k výši smluvního úroku z prodlení, kde byla upravena výše sazby poplatku za upomínání a kde byl s tímto ujednáním vysloven souhlas žalované, jakým způsobem byla žalované zasílána předžalobní upomínka, z jakých podkladů vycházel žalobce při ověřování schopnosti žalované zápůjčku splácet a k předložení důkazu o zaplacení ověřovacího poplatku ze strany žalované. Usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 12.10.2020, návrh však doplněn doposud nebyl. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů byly soudem zjištěny tyto skutečnosti. 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že v této smlouvě jako věřitel je uvedena [právnická osoba] a jako dlužník je uvedená žalovaná. Smlouva není žalovanou nikde podepsaná, není zde ani žádný identifikátor či verifikační SMS kód nahrazující podpis žalované. V rámci údajů o žalované je uvedeno pravděpodobně rodné číslo, adresa, e-mail, a telefonní číslo. V rámci smlouvy je uvedeno, že zápůjčka bude poskytnuta bankovním převodem. Číslo účtu žalované ve smlouvě uvedeno není. 6. Z listiny, která představuje údaj o bankovním převodu soud zjistil, že částka 1 000 Kč byla dne 19.4.2016 poukázána na účet č. [bankovní účet]. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.6.2017 bylo zjištěno, že mezi [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] jako postupníkem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, které byly specifikovány v rámci přílohy k této smlouvě připojené. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 10.1.2019 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzývána k úhradě částky 4 693,07 Kč, kdy však chybí doklad o zaslání této upomínky. 9. Podle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. 10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázáno, že byla smlouva mezi účastníky opravdu uzavřena. Soudu byla předložena nepodepsaná smlouva o zápůjčce, kde chybí podpis či identifikátor nahrazující podpis. Žalobce v návrhu mimo jiné uvedl, že důkazem o uzavření smlouvy je skutečnost, že žalovaná uhradila ověřovací poplatek. Soud žalobce vyzval, ať upřesní, jakým způsobem byla smlouva uzavřena a také nechť předloží doklad o zaplacení ověřovacího poplatku ze strany žalované. Žalobce na výzvu doposud nereagoval, žádná tvrzení ani důkazy již nepředložil. Z předložených listin není ani zřejmé, že by žalovaná zápůjčku bezhotovostním převodem obdržela, neboť žalobce sice předložil výpis z bankovního účtu, kde byla částka 1 000 Kč zasílána, avšak dle listinných důkazů není zřejmé, na čí účet byla tato částka zaslána. Ve smlouvě o zápůjčce ani jinde není účet žalované uveden. V tomto ohledu proto soud nemohl rozhodovat ani o případném bezdůvodném obohacení na straně žalované. 11. Jak již bylo uvedeno výše, žalobce byl soudem vyzván k dotvrzení všech skutečností a doložení listin prokazujících tvrzený nárok, kde soud žalobce poučil jaké listiny, k jakému tvrzení je třeba doložit a dále žalobce poučil, že v případě, kdy tyto tvrzení a listiny nedoplní, vystavuje se nebezpečí rozhodnutí v jeho neprospěch. Žalobce na výzvu soudu nijak nereagoval, tvrzení ani listiny nedoplnil. Z předložených listin nebyl nárok žalobce prokázán, přičemž na výzvu soudu, zda strany souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, žádný z účastníků nereagoval a má se tak za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání strany souhlasí. Žalobce tedy neunesl břemeno tvrzení a důkazní, když netvrdil a nedokázal. 12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.8.2006, sp. zn. 29 Odo 801/2005, ….“ důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením § 120 odst. 1 větou první o. s. ř.) nebo vůbec nemohla být prokázána“ (obdobně judikoval Nejvyšší soud také ve svých rozhodnutích sp. zn. 26 Cdo 829/98, sp. zn. 21 Cdo 408/2003). Soud tak vycházel pouze z listinných důkazů, které měl k dispozici. 13. Protože z předmětných listinných důkazů nebyl nárok žalobce prokázán, soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě byla procesně úspěšná žalovaná, která však žádné náklady řízení nepožadovala, v celém řízení zůstala zcela pasivní a dle obsahu spisu jí ani nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku II. uvedeno.