52 C 119/2021-90 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 24. 6. 2021 domáhal po žalovaném uhrazení částky 190.454,06 Kč s příslušenstvím a náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), a žalovaným byla uzavřena smlouva o povoleném debetu ze dne 17. 4. 2015. Žalovaný porušil svou povinnost a povolený debet přečerpal, čímž věřiteli vzniklo právo po žalovaném požadovat splacení celého úvěru, které využil ke dni 3. 7. 2018. Dále věřitel uzavřel s žalovaným dne 10. 10. 2016 smlouvo o úvěru, na základě které věřitel poskytnul žalovanému částku 150.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky a poplatky. Žalovaný porušil svou povinnost a úvěr řádně nesplácel, čímž věřiteli vzniklo právo po žalovaném požadovat splacení celého úvěru, které využil ke dni 22. 6. 2021. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny smlouvou ze dne 24. 11. 2020 na žalobce. Žalovaný ani přes výzvu žalobce na dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobnímu návrhu žalobce nevyjádřil. 3. Příslušnost českých soudů je dána ust. § 86 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“), když si žalovaný, který je cizí státní příslušník (Velká Británie), sjednal s věřitelem ve smlouvě příslušnost soudů České republiky Smlouva se řídí českým právem v souladu s článkem 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, když se účastníci smlouvy dohodli na užití práva českého. Smlouva byla uzavřena před výstupem Velké Británie z Evropské unie, a proto soud na ní aplikoval výše uvedené nařízení. 4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 5. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud důkaz výzvou ze dne 15. 6. 2021, smlouvou o povoleném debetu ze dne 17. 4. 2015, přehledem úroků, cen a poplatků, vzorového příkladu pro výpočet RPSN, smlouvou o úvěru ze dne 10. 10. 2016, smlouvou o zřízení a vedení balíčku MůjÚčet ze dne 9. 4. 2013, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2020 včetně přílohy, standardními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 10. 2016 a ze dne 17. 7. 2015, úvěrovými podmínkami věřitele, všeobecnými obchodními podmínkami věřitele, výzvou ze dne 16. 5. 2018, žádostí o poskytnutí optimální půjčky ze dne 5. 10. 2016, čestným prohlášením o výši příjmů ze dne 7. 10. 2016, interním účetním dokladem ze dne 11. 10. 2016, odstoupením od smlouvy ze dne 20. 6. 2018 včetně dodejky, oznámením o provádění platebního styku, oznámením o zrušení účtu ze dne 3. 7. 2018, oznámení věřitele o úrokových sazbách účinných od 8. 4. 2015 a od 1. 9. 2016, periodického výpisu účtu ze dne 2. 7. 2018, podmínek balíčku MůjÚčet a prohlášením o zdravotním stavu. 6. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný s věřitelem uzavřeli dne 17. 4. 2015 smlouvu o povoleném debetu, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 60.000 Kč na účtu č. [bankovní účet] zřízeném na základě smlouvy z dne 9. 4. 2013, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 19. 99 % ročně a poplatky dle přehledu úroků, cen a poplatků věřitele. Nepovolený debet měl být úročen úrokem ve výši 25 % ročně. Věřitel byl oprávněn úvěr zesplatnit v situaci, kdy žalovaný neoprávněně překročí limit povoleného debetu, jak vyplynulo z Všeobecných obchodních podmínek věřitele a podmínek k povolenému debetu věřitele. Dle periodického výpisu účtu žalovaný svou povinnost nepřekročit limit nedodržel, když nejméně ke dni 2. 7. 2016 činila výše debetu 63.265,24 Kč. Věřitel zesplatnil pohledávku odstoupením od smlouvy ze dne 20. 6. 2018, které bylo doručeno dne 25. 6. 2018 Smlouvou ze dne 24. 11. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobce. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky přípisem ze dne 15. 6. 2021. 7. Dále věřitel se žalovaným uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 150.000 Kč s úrokem ve výši 10,9 % ročně. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky věřitele a podmínky pro používání úvěru, ze kterých vyplývá povinnost žalovaného platit poplatky dle přehledu úroků, cen a poplatků věřitele a oprávnění věřitele ukončit smlouvu, pokud se žalovaný dostane do prodlení se splátkami. Předmětné peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty, jak vyplynulo z interního účetního dokladu. Smlouvou ze dne 24. 11. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobce. Dle výzvy ze dne 15. 6. 2021 žalobce využil svého práva a celou pohledávku zesplatnil a vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 8. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti. 9. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) - Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi věřitelem a žalovaným vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. OZ, na základě které byly žalovanému poskytnuty dohodnuté finanční prostředky, které se žalovaný zavázal splatit v spolu s poplatky a úroky dle ust. § 2399 odst. 1 OZ. Tuto svoji smluvní povinnost nedodržel a věřitel reps. žalobce tak v souladu se smlouvou zesplatnil svoji pohledávku vůči žalovanému. Pohledávka byla postoupena v souladu s ust. § 1879 OZ na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Žalovaný se rovněž dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobci vzniklo právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 OZ ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 13. Důkazní břemeno a břemeno tvrzení o skutečnosti, kolik žalovaný na úvěry zaplatil, bylo na straně žalovaného. Žalovaný však zůstal ve sporu neaktivní a neprokázal, že by na úvěry cokoliv uhradil. Soud tak při určení výše dlužných částek vycházel z tvrzení žalobce. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě žalované částky spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru tak, jak je určený ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 14. Žalobce tvrdil, že na povoleném debetu žalovaný dosud neuhradil částku 63.265,24 Kč a úrok z úvěru ve výši 19,99 % ročně z výše povoleného debetu a 25 % ročně z částky, která tuto výši převyšuje, a to ode dne, kdy tento dluh vzniknul, tedy od 2. 7. 2016. Dále byl žalovaný povinen nejpozději ode dne 26. 6. 2018 (den po datu doručení zesplatňujícího dopisu) platit úroky z prodlení. Žalobce však nárokoval všechny úroky až ode dne 26. 6. 2021 a soud tak přiznal nárok ve výši požadované žalobcem. 15. Dále žalobce tvrdil, že na úvěru ze dne 10. 10. 2016 žalovaný dosud neuhradil jistinu ve výši 122.388,82 Kč, na kapitalizovaném úroku z úvěru ke dni 24. 11. 2020 částku 35.733,10 Kč, na poplatcích 4.800 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení k datu 24. 11. 2020 částku 22.137,92 Kč. Žalobce má nárok rovněž na další úrok z úvěru ve výši 10,90 % ročně a úrok z prodlení z jistiny od 25. 11. 2020 do zaplacení. 16. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. 17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají vedle soudního poplatku v částce 9.523 Kč v nákladech právního zastoupení. Soud postupoval přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném ke dni vykonání úkonu. Hodnota jednoho úkonu právní služby činí v daném případě 8.740 Kč (§ 7 advokátního tarifu). Ke každému úkonu právní služby pak náleží režijní paušál v částce 300 Kč. Zástupce žalobce vykonal v řízení dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 – příprava a převzetí zastoupení a písemné podání ve věci – žaloba. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 3.796,80 Kč Celkem tak náhrada nákladů žalobce činí 31.399,80 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku přímo k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů.