52 C 144/2021-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou Městskému soudu v Brně se žalobce domáhal zaplacení částky 15.606 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne 7. 11. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalobce se zavázal dodávat elektrickou energii do odběrného místa a žalovaná se zavázala za odebranou elektrickou energii platit cenu. Žalobce vyúčtoval odběr elektřiny žalované fakturou č. FA2019005186, č. FA2019004800 a č. FA2019004976 v celkové výši 15.606 Kč. Žalovaná dosud dlužnou částku žalobci neuhradila i přes výzvu žalobce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy ze dne 7. 11. 2018, faktur č. FA2019005186, č. FA2019004800 a č. FA2019004976 a výzvy ze dne 15. 9. 2020, soud zjistil následující skutkový stav: 5. Žalovaná s žalobcem uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 7. 11. 2018 pro odběrné místo [ulice a číslo], [obec]. Žalobce se zavázal dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaná za tuto službu platit. Žalobce vyúčtoval odběr energie žalované fakturou č. FA2019005186 na částku 11.971 Kč, splatnou dne 29. 5. 2019, fakturou č. FA2019004800 na částku 559 Kč, splatnou dne 21. 5. 2019 a fakturou č. FA2019004976 na částku 3.076 Kč, splatnou dne 4. 4. 2019. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek přípisem ze dne 15. 9. 2020. 6. Dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. 7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, podle které žalobce řádně dodával žalované elektrickou energii do odběrného místa. Žalovaná zůstala ve sporu neaktivní a neprokázala, že by si své závazky ze smlouvy plnila. Žalovaná tak nesplnila svoji základní povinnost vyplývající ze smluvního vztahu a to tím, že neuhradila fakturované částky za spotřebu elektrické energie za období jejího odběru. Soud proto žalovanou zavázal ke splnění výše uvedených povinností, tedy k zaplacení požadované celkové dlužné částky ve výši 15.606 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.). 8. Žalobci také náleží úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur dle ust. § 1970 OZ, jehož výše je dána dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 9. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají jednak v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a jednak v odměně advokáta. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Hodnota jednoho úkonu právní služby v daném případě dle § 14b AT činí 300 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 100 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony právní služby – přípravu a převzetí zastoupení, výzva k plnění a písemné podání ve věci – žaloba. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 252 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 2.252 Kč a žalovaná je povinna zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o smlouvě, fakturách a žalovaných. Z mínění soudu je přesně toto druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b AT. Soud žalobci nepřiznal jako neúčelný náklad řízení úkon doplnění žaloby, když žaloba měla být perfektní již od počátku.