52 C 184/2021-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 16. 12. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 17.000 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), na základě jednání o uzavření smlouvy o úvěru ze dne 16. 9. 2014 poskytl žalované částku ve výši 17.000 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce, který marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužné částky. Žalobce nemůže prokázat uzavření smlouvy a tak nárokuje vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o postupní pohledávky ze dne 14. 8. 2019, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2019, výzvy k plnění ze dne 18. 11. 2019 včetně podacího lístku, výpisu z účtu, soud zjistil následující skutkový stav: 4. Z výpisu z účtu vyplývá, že věřitel odeslal dne 16. 9. 2014 na účet žalované částku 17.000 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 8. 2019 a oznámení ze dne 18. 11. 2019 vyplývá, že pohledávka za žalovanou byla postoupena až na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 18. 11. 2019. 5. Podle ust. § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Podle ust. § 573 OZ má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím internetových stránek věřitele byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by smlouva byla uzavřena. Věřitel tak poskytl žalované peněžní prostředky bez právního důvodu, které však žalovaná věřiteli přes výzvu dosud nevrátila. Žalovaná zůstala ve sporu neaktivní a netvrdila ani neprokázala, že by dlužnou částku byť jen z části uhradila. Věřiteli tak vznikl dle § 2991 OZ nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 17.000 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle ust. § 1879 OZ postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě vyhověl ve výši poskytnuté částky a zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 17.000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 18. 11. 2019. Dle ust. § 573 OZ výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 21. 11. 2019. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne 22. 11. 2019 Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. V rozdílu mezi nárokovaným úrokem z prodlení a přiznaným úrokem z prodlení soud žalobu ve výroku II. zamítnul, když splatnost dle předchozího odstavce nastala až dne 21. 11. 2019. 9. Co se týče výroku III. o náhradě nákladů řízení, je odůvodněn ust. 142 odst. 3 o.s.ř., když neúspěch žalobce byl pouze v nepatrné výši. Účelně vynaložené náklady žalobce se sestávají vedle zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč z nákladů právního zastoupení. Zástupce žalobce učinil následující úkony dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání ve věci – žaloba. Celkem se jedná o tři úkony právní služby. Zástupci žalobce za každý z nich dle § 14b AT náleží 300 Kč + 100 Kč režijní paušál + 21 % náhrada DPH, celkem tedy 2.452 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit tuto částku přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěru a žalovaných. 10. Dle položky 2 bodu 2. Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Žalobce je tak povinen doplatit část soudního poplatku, který činí 1.000 Kč. Žalobce zaplatil 800 Kč, zbývá mu tak doplatit 200 Kč. V souladu s § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích tak soud zavázal ve výroku IV. žalobce k doplacení soudního poplatku.