52 C 189/2021-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 12. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 83.379,80 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že se ve smlouvě o studiu, kterou účastníci uzavřeli dne 20. 3. 2017, žalovaný zavázal k úhradě školného v částce 35.800 Kč za první dva semestry splatného ve dvou splátkách a dalšího školného ve výši 17.900 Kč za semestr dle vystavených faktur. Dále se žalovaný zavázal hradit poplatky dle sazebníku žalobce. Žalovaný do dnešního dne neuhradil fakturu č. 219001905 na částku 18.348 Kč splatnou dne 31. 1. 2019, fakturu č. 219010314 na částku 18.733 Kč splatnou dne 31. 8. 2019, fakturu č. 155179623 na částku 217,80 Kč splatnou dne 15. 10. 2018, fakturu č. 155181122 na částku 6.000 Kč splatnou dne 29. 12. 2018 a fakturu č. 219005672 na částku 3.000 Kč splatnou dne 30. 4. 2019. Účastníci si dále sjednali smluvní pokutu za prodlení se zaplacením faktur ve výši 0,3 % denně z dlužné částky. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení smluvní pokuty kapitalizované do 1. 12. 2020 ve výši 37.081 Kč. Žalovaný do dnešního dne ani přes výzvu dlužné částky neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Příslušnost českých soudů je dána článkem 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když služba žalovanému, který je cizí státní příslušník, byla poskytnuta na území České republiky. Smlouva se řídí českým právem v souladu s článkem 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, když poskytovatel služby má sídlo na území České republiky. 5. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o studiu ze dne 20. 3. 2017 včetně souhlasu se zpracováním osobních údajů, sazebníku žalobce, faktur č. 219010314, č. 155179623, č. 15518112 a č. 219005672 a výzvy ze dne 18. 12. 2019, soud zjistil následující skutkový stav: 6. Mezi účastníky byla uzavřena dne 20. 3. 2017 smlouva o studiu, ve které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout studium oboru“ Management rozvoje měst a regionů“ a žalovaný se zavázal uhradit školné ve výši 35.800 Kč za první dva semestry a dále 17.900 Kč za každý další semestr splatné do 31. 8. resp. 31. 1. daného roku. Dále se žalovaný zavázal hradit poplatky dle sazebníku žalobce. Nakonec se účastníci dohodli na smluvní pokutě ve výši 0,3 % denně z částky, se kterýma je žalovaný v prodlení. Žalobce vystavil žalovanému za období letní semestr 2019 a zimní semestr 2020 fakturu č. 219001905 na částku 18.348 Kč splatnou dne 31. 1. 2019, fakturu č. 219010314 na částku 18.733 Kč splatnou dne 31. 8. 2019. Dále žalobce vystavil žalovanému fakturu za poplatky č. 155179623 na částku 217,80 Kč splatnou dne 15. 10. 2018, fakturu č. 155181122 na částku 6.000 Kč splatnou dne 29. 12. 2018 a fakturu č. 219005672 na částku 3.000 Kč splatnou dne 30. 4. 2019. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 18. 12. 2019 spolu se smluvní pokutou. 7. Dle ust. § 1746 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 8. Dle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Soud v daném případě shledal žalobu důvodnou. Mezi účastníky byla v souladu s ust. § 1746 OZ uzavřena inominátní smlouva. Žalobce svou povinnost ze smlouvy splnil, když žalovanému umožnil studium, žalovaný však nikoliv, když nezaplatil školné dle smlouvy v celkové výši 37.081 Kč a další poplatky za studium v celkové výši 9.217,80 Kč. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani neprokázal, že by svou povinnost splnil. Žalovaný se tak dostal dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur do prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 OZ) a žalobci tak vznikl nárok na úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a sjednanou smluvní pokutu dle ust. § 2048 a násl. OZ, která byla žalobcem správně vyčíslena za období od splatnosti jednotlivých faktur na školné k datu 1. 12. 2020 na částku 37.081 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci částku 46.298,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši uvedené ve výroku I. tohoto rozhodnutí a částku 37.081 Kč. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů. 10. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají vedle zaplaceného soudního poplatku v částce 3.336 Kč v odměně advokáta. Soud postupoval přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Hodnota jednoho úkonu právní služby v daném případě dle § 7 AT činí 4.460 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 300 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony právní služby – přípravu a převzetí zastoupení, výzvu k plnění a písemné podání ve věci – žalobu. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 2.998,80 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí po zaokrouhlení 20.615 Kč a žalovaný je povinen zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).