53 C 137/2021-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobním návrhem ze dne 15.1.2021 domáhal po žalované uhrazení nákladů ve výši 3.000,00 Kč za ošetření a pobyt žalované v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], na základě vystavené faktury-daňového dokladu [číslo] ze dne 4.1.2020. Žalovaná dluh vůči žalobci co do důvodu i výše písemně uznala dne 4.1.2020 a zavázala se jej uhradit. Svému závazku však přes předžalobní výzvu nedostála. 2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobce s tímto postupem souhlasil výslovně, žalovaná za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. 4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Z faktury [číslo] ze 4.1.2020 splatné 3.2.2020 soud zjistil, že žalobce žalované vyúčtoval za ošetření a pobyt v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo] částku 3.000,00 Kč. Z uznání dluhu ze dne 4.1.2020 soud zjistil, že žalovaná písemně co do důvodu i výše uznala svůj dluh vůči žalobci ve 3.000,00 Kč a zavázala se jej uhradit do 30 dnů. 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná byla vyšetřena a ošetřena na záchytné stanici, která je provozována žalobcem. Žalované tak vznikla povinnost uhradit žalobci náklady za vyšetření a ošetření (§ 8 odst. 1 zák. č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi). Žalovaná svůj dluh co do důvodu i výše uznala a zavázala se jej zaplatit, a proto se má za to, že dluh v době uznání v rozsahu uznání trval (§ 2053 zákona č. 89/2012 Sb.) a soud má tuto skutečnost ve smyslu ustanovení § 133 o.s.ř. za prokázánu. Uznání dluhu zakládá vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že v době uznání závazek trval; v řízení, v němž se věřitel (žalobce) domáhá splnění tohoto závazku, pak spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence nebo zániku závazku na dlužníku. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, výši a složení dluhu nijak nerozporovala, netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné učinit závěr, že žalobou uplatněný nárok je z hlediska hmotného práva nedůvodný. Právo na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z., jejich výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta po 200 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) a z částky 189 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 7. Rozsah odůvodnění odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.