62 C 15/2021-61 — Městský soud v Brně

Žalobou doručenou soudu dne 23. 1. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 9.911 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 11. 12. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému 20.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úroky v celkové výši 25.464 Kč ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2.122 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení smluvní pokuty za zesplatnění úvěru v důsledku prodlení žalovaného a za prodlení žalovaného s úhradou dlužných splátek v celkové výši 9.911 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Mezi účastníky byla dne 11. 12. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 20.000 Kč s tím, že 90 % z této částky bylo převedeno na účet žalovaného, zbylých 10 % bylo převedeno na účet zprostředkovatele žalovaného jako provize. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 5.464 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 2.122 Kč vždy k 20. dni daného měsíce. První splátka byla splatná dne 20. 1. 2018. Mezi účastníky byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a dále smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru v případě zesplatnění úvěru v důsledku prodlení žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně proto dne 29. 4. 2018 úvěr zesplatnila a následně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 9.911 Kč za prodlení s úhradou splátek a smluvní pokutu z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 22.821 Kč od 12. 6. 2018 do 19. 11. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 11. 1. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 9.911 Kč. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Mezi účastníky byla v souladu s § 2395 a násl. občanského zákoníku dne 11. 1. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, v rámci které účastníci sjednali smluvní pokutu za prodlení s úhradou jednotlivých splátek a smluvní pokutu z neuhrazeného zůstatku úvěru v případě zesplatnění úvěru v důsledku prodlení žalovaného. Ujednání o smluvní pokutě soud shledal neurčitým, neboť z něj dostatečně jasně žalovanému nevyplývá, v jakém konkrétním případě je povinen hradit smluvní pokutu. Povinnost k úhradě smluvní pokuty je vázána na budoucí podmínku, kterou v daném případě bylo zesplatnění smlouvy o úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou dluhu. Účastníci ve smlouvě o úvěru neurčili konkrétní způsob, od kterého by se odvíjel počátek běhu lhůty pro úhradu smluvní pokuty v případě zesplatnění úvěru. Povinnost žalovaného k úhradě smluvní pokuty byla vázána na nejistou právní skutečnost (zesplatnění podmíněné možným prodlením), v případě smluvní pokuty je pak třeba takové ustanovení považovat za neurčité, které nevyvolává žádné právní následky, zejména pak za situace, kdy smlouva uzavřená mezi účastníky je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou podle § 1810 a násl. občanského zákoníku, u kterých obecně platí větší míra ochrany spotřebitele jako slabší strany. Jelikož nedošlo ke sjednání zcela určitého data, resp. způsobu, jak k tomuto datu lze dospět, je třeba na ustanovení o smluvní pokutě hledět jako na neplatné pro neurčitost. Formulace smluvní pokuty ve smlouvě o úvěru je tedy natolik neurčitá, že nemůže založit nárok žalobkyně na její úhradu. Soud rovněž v dané věci shledal ujednání o smluvní pokutě neplatným, neboť zakládá nerovnováhu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele, když smluvní pokuta byla sjednána pouze pro případ porušení povinnosti ze strany žalovaného, nikoliv však pro porušení smlouvy ze strany žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně si v právním vztahu nepočínala poctivě, proto uplatněné právo na zaplacení smluvní pokuty nepožívá právní ochrany a žalobu zamítl. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z procesního hlediska úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.