62 C 162/2021-39 — Městský soud v Brně

Žalobou doručenou soudu dne 22. 11. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 10.000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne 4. 10. 2018 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] smlouva o poskytování služby internet [číslo] na základě kterých byla žalovanému zapůjčena 2 technická zařízení. Žalovaný byl dle čl. 8 všeobecných obchodních podmínek a dle čl. 13 zvláštních podmínek povinen do 10 dnů od ukončení smlouvy zapůjčená technická zařízení vrátit, tuto povinnost však nesplnil. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč za nevrácení zapůjčeného technického zařízení dle smlouvy [číslo] smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč za nevrácení zapůjčeného technického zařízení dle smlouvy [číslo]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne 4. 10. 2018 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky pro poskytování dostupných služeb elektronických komunikací a zvláštní podmínky pro službu kombinované televize DIGI TV. Žalobkyně se zavázala zajišťovat žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu na dobu 24 měsíců a za tímto účelem zapůjčila žalovanému set-top box/CA Modul sériové číslo M91746ECE425. V části I. smlouvy bylo uvedeno, že žalovaný bere na vědomí a uzavřením smlouvy souhlasí se smluvními pokutami, a to mimo jiné se smluvní pokutou ve výši 5.000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do koncového zařízení. Smlouva byla ukončena dne 30. 9. 2019. Přípisem ze dne 10. 10. 2019 byl žalovaný vyzván k vrácení poskytnutého technického zařízení a k úhradě smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč za prodlení s vrácením zapůjčeného technického zařízení. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dále dne 4. 10. 2018 uzavřena smlouva o poskytování služby internet [číslo] jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně se zavázala zajišťovat žalovanému služby spočívající v poskytování služeb elektronických komunikací na dobu 24 měsíců a za tímto účelem zapůjčila žalovanému modem TP-Link TD-W9970B [číslo]. Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný bere na vědomí a uzavřením smlouvy a souhlasí se smluvními pokutami, a to mimo jiné se smluvní pokutou ve výši 5.000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do koncového zařízení. Smlouva byla ukončena dne 31. 8. 2019. Přípisem ze dne 10. 10. 2019 byl žalovaný vyzván k vrácení poskytnutého technického zařízení a k úhradě smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč za prodlení s vrácením zapůjčeného technického zařízení. Předžalobní výzvou ze dne 4. 11. 2020 žalobkyně upozornila žalovaného na úhradu dluhu za smluvní pokuty a vyzvala jej k jeho zaplacení do 7 dnů od doručení výzvy. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Mezi účastníky byla v souladu s § 1746 odst. 2 občanského zákoníku dne 4. 10. 2018 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] téhož dne také smlouva o poskytování služby internet [číslo] na základě kterých byla žalovanému poskytnuta 2 technická zařízení. Smlouva uzavřená mezi účastníky je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou podle § 1810 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný vzal na vědomí a souhlasil se smluvními pokutami a jejich výší, z formulace obsažené v obou smlouvách však jednoznačně neplyne povinnost žalovaného k jejich úhradě. Účastníci ve smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ve smlouvě o poskytování služby internet [číslo] nesjednali povinnost žalovaného vrátit technická zařízení v konkrétní lhůtě a neurčili ani způsob, od kterého by se počátek běhu lhůty pro vrácení technických zařízení měl odvíjet. Povinnost žalovaného vrátit technická zařízení do 10 dnů od skončení smlouvy není uvedena v textu ani jedné smlouvy. V čl. 8 všeobecných obchodním podmínek nebyla stanovena povinnost žalovaného vrátit technické zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy, jak žalobkyně uváděla v žalobě, stejně tak čl. 13 zvláštních podmínek neobsahuje ustanovení o povinnosti žalovaného vrátit technické zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. I kdyby všeobecné podmínky nebo zvláštní podmínky takovou formulaci obsahovaly, jednalo by se o skryté ujednání, ke kterému není možné přihlížet. Ujednání o smluvní pokutě je rovněž neurčité, neboť z něj dostatečně konkrétně a jasně žalovanému nevyplývá, jaké konkrétní zařízení má být vráceno. V části obou smluv, v nichž jsou uvedeny poskytované služby, jsou zařízení označována jako„ Technické zařízení“, kdežto u smluvní pokuty je uvedeno„ Koncové zařízení“. Pro žalovaného jako spotřebitele může být proto matoucí, co má být předmětem vrácení. Ujednání o smluvní pokutě v každé jednotlivé smlouvě je proto neurčité, když nedošlo ke sjednání konkrétní lhůty rozhodné pro vznik povinnosti žalovaného vrátit technická zařízení a ani není zcela zřejmé, jaké konkrétní zařízení má být vráceno. Formulace smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] formulace smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o poskytování služby internet [číslo] je tedy natolik neurčitá, že nemůže založit nárok žalobkyně na jejich úhradu. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce si v právním vztahu nepočínal poctivě, proto uplatněné právo na zaplacení smluvní pokuty nepožívá právní ochrany a žalobu zamítl. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z procesního hlediska úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.