62 C 216/2021-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 5.000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které bylo žalovanému zapůjčeno technické zařízení. Smlouva byla ukončena dne 31. 1. 2018. Žalovaný byl dle čl. 8 všeobecných obchodních podmínek povinen do 10 dnů od ukončení smlouvy zapůjčené technické zařízení vrátit, tuto povinnost však nesplnil. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč za nevrácení zapůjčeného technického zařízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Mezi právním žalobkyní (pod obchodním jménem [právnická osoba]) a žalovaným byla dne 2. 3. 2018 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky pro poskytování dostupných služeb elektronických komunikací a zvláštní podmínky pro službu kombinované televize DIGI TV. Žalobkyně se zavázala zajišťovat žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu na dobu 24 měsíců a za tímto účelem zapůjčila žalovanému set-top box/CA Modul sériové číslo M91650ED2993. V části I. smlouvy bylo uvedeno, že žalovaný bere na vědomí a uzavřením smlouvy souhlasí se smluvními pokutami, a to mimo jiné se smluvní pokutou ve výši 5.000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do koncového zařízení. 5. Přípisem ze dne 28. 1. 2019 byl žalovaný vyzván k vrácení poskytnutého technického zařízení a k úhradě smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč za prodlení s vrácením zapůjčeného technického zařízení. 6. Předžalobní výzvou ze dne 6. 4. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení technického zařízení nebo úhradě smluvní pokuty ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. 7. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 8. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Mezi účastníky byla v souladu s § 1746 odst. 2 občanského zákoníku dne 2. 3. 2018 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které bylo žalovanému předáno do užívání technické zařízení. Smlouva uzavřená mezi účastníky je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou podle § 1810 a násl. občanského zákoníku. 10. Žalovaný vzal na vědomí a souhlasil se smluvními pokutami a jejich výší, z formulace obsažené ve smlouvě však jednoznačně neplyne povinnost žalovaného k její úhradě. Účastníci ve smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] nesjednali povinnost žalovaného vrátit technické zařízení v konkrétní lhůtě a neurčili ani způsob, od kterého by se počátek běhu lhůty pro vrácení technického zařízení měl odvíjet. Povinnost žalovaného vrátit technické zařízení do 10 dnů od skončení smlouvy není uvedena v textu smlouvy. V čl. 8 všeobecných obchodním podmínek nebyla stanovena povinnost žalovaného vrátit technické zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy, jak žalobkyně uváděla v žalobě. I kdyby všeobecné podmínky takovou formulaci obsahovaly, jednalo by se o skryté ujednání, ke kterému není možné přihlížet. 11. Ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě [číslo] je proto neurčité, když nedošlo ke sjednání konkrétní lhůty rozhodné pro vznik povinnosti žalovaného vrátit technické zařízení, a na jeho základě nelze žalovanému uložit povinnost k plnění, resp. neurčité ujednání nezakládá žalobkyni právo požadovat peněžité plnění (úhradu smluvní pokuty). 12. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce si v právním vztahu nepočínal poctivě, proto uplatněné právo na zaplacení smluvní pokuty nepožívá právní ochrany a žalobu zamítl. 13. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z procesního hlediska úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.