63 C 238/2020-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 7.8.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18.506 Kč s 8,5 % úrokem ročně od 29.6.2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 30.7.2015 uzavřena smlouva o úvěru č. [spisová značka], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 142.700 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla [značka automobilu] a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s dohodnutými úroky a poplatky v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 4.203 Kč. Protože žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 23. a 24. splátky, právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila své právo okamžité splatnosti úvěru, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 8.8.2017. Dne 2.4.2018 žalovaný uznal dluh ze smlouvy o úvěru ve výši 38.695 Kč a zavázal se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3.500 Kč počínaje dnem 18.3.2018. Protože žalovaný porušil dohodu o splátkách, když neuhradil splátku splatnou dne 18.4.2018, stal se dluh dne 28.6.2018 ve výši 31.695 kč splatným. Z uvedené částky požaduje žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o převodu vybraného portfolia pohledávek a movitých věcí ze dne 22.11.2018, zaplacení částky ve výši 18.506 kč představující ztrátu z realizace zajišťovacího převodu práva ve výši 25.506 Kč poníženou o úhrady žalovaného ve výši 7.000 Kč. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru č. [spisová značka] ze dne 30.7.2015, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], která se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 142.700 Kč oproti závazku žalovaného vrátit poskytnutou částku spolu s 18,1480% úroky v 48 měsíčních splátkách po 4.203 Kč, tedy celkem ve výši ve výši 201.737,12 Kč, splatnými vždy k 30. dni v měsíci, počínaje dnem 30.8.2015. 3. Z oznámení o uplatnění práva na okamžité splacení bylo zjištěno, že je adresováno žalovanému, kterému bylo společností [právnická osoba], sděleno, že vzhledem k podstatnému porušení smlouvy o úvěru, je požadováno okamžité splacení úvěru. Poštovní zásilka adresovaná žalovanému byla dána k poštovní přepravě dne 9.8.2017, jak bylo zjištěno z dodejky [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova]. 4. Z uznání dluhu a dohoda o způsobu jeho úhrady ze dne 12.4.2018 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, který uznal svůj dluh vůči uvedené společnosti ze smlouvy o úvěru č. [spisová značka] ze dne 30.7.2015, jehož výše činila 38.695 Kč, přičemž složení této částky je dále specifikováno jednotlivými položkami, a žalovaný se zavázal dluh splácet v měsíčních splátkách po 3.500 Kč, splatných vždy do 18. dne v měsíci, počínaje dnem 18.3.2018. Strany se dále dohodly, že nebude-li některá ze splátek uhrazena nejpozději do 40 dnů po její splatnosti, stane se splatný celý dosud neuhrazený dluh. 5. Smlouvou o převodu vybraného portfolia pohledávek a movitých věcí uzavřenou dne 22.11.2018 mezi společností [právnická osoba] na straně postupitele a žalobkyní na straně postupníka byly na žalobkyni postoupeny pohledávky společnosti [právnická osoba], kromě jiných i pohledávka za žalovaným ve výši 27.962,20 Kč, jak bylo zjištěno z přílohy č. 1 O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 13.12.2018. 6. Soud vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 30.7.2015 s právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 142.700 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s dohodnutými úroky a dalšími poplatky zaplatit formou pravidelných měsíčních splátek. Protože žalovaný svou platební povinnost řádně neplnil, dostal se do prodlení s hrazením splátek, byl úvěr sesplatněn a v uznání dluhu a dohodě o způsobu jeho úhrady ze dne 12.4.2018 se žalovaný zavázal dlužnou částku zaplatit ve splátkách po 3.500 Kč. 7. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.„) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Uznání dluhu je samostatným zajišťovacím institutem a zajišťovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 7. května 2003, sp. zn. 29 Odo 180/2003, z 23. února 2006, sp. zn. 33 Odo 1028/2004, uveřejněné pod C 1897 a C 4198 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Uznání dluhu je jednostranné právní jednání dlužníka adresovaný věřiteli. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a násl. o. z.) je k jeho platnosti třeba písemná forma, z uznání musí být zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje (označení dlužníka a věřitele), jaký peněžitý či nepeněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod. 9. Uznáním dluhu podle ustanovení § 2053 o. z. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. Cdo 2854, ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 32 Cdo 633/2000, ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 180/2003, ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 1160/2003, ze dne 23.9.2010, sp.zn. 32Cdo 170/2010). 10. Z citovaného textu listiny označené„ uznání dluhu a dohoda o způsobu jeho úhrady“ ze dne 12.4.2018 vyplývá uznání závazku žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 38.695 Kč. Soud má za to, že z obsahu uznávacího prohlášení je zřejmé, že žalovaný si byl své povinnosti k plnění vědom a vyjádřil souhlas a ochotu uznanou částku zaplatit. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl svůj platební závazek splnil, proto bylo žalobě vyhověno a žalovaný byl zavázán povinností zaplatit žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena, požadovanou částku spolu s úroky z prodlení dle ustanovení § 1968, § 1970 o.z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, neboť byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení žalobkyně spočívají v úhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, v úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po 1.860 Kč podle ustanovení § 7 bodu 5, § 11 odstavec 1 písmeno a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva ze dne 30.7.2020, podání žaloby), a v úhradě 3 paušálních částek po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 6.480 Kč ( (3 x 1.860) + (3 x 300) = 6.480) a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 1.360,80 Kč. V součtu pak odměna advokáta činí 7.840,80 Kč Náklady vynaložené žalobkyní po zaokrouhlení činí 8.641 Kč (800 + 7.840 = 8.640) a tyto je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně.