63 C 258/2020-15 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s příslušenstvím jakožto úhradu nezaplacených televizních poplatků za období měsíce září roku 2019 do měsíce ledna roku 2020. 2. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z dopisu adresovaného žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla zařazena do evidence plátců televizního poplatku v měsíci září roku 2019. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení bylo zjištěno, že žalované je vykazován nedoplatek za měsíce září roku 2019 až leden roku 2020, vždy po 135 Kč za každý z uvedených měsíců, celkem tedy ve výši 675 Kč (5 x 135 = 675). 4. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 675 Kč jako úhradu televizního poplatku podle ustanovení § 3 odst. 1, 4, § 6, § 7 odst. 1, 2, zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (5 x 135 = 675). Žalovaná v průběhu řízení netvrdila ani neprokázala, že by byla dostála své povinnosti a zaplatila žalobkyni dlužnou částku ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Protože žalovaná nezaplatila požadované částky včas, ocitla se s plněním svého peněžitého závazku v prodlení a žalobkyně má podle ustanovení § 1970 obč. z. právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto bylo žalobě vyhověno i ohledně požadovaného příslušenství. 5. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, má tedy podle ustanovení § 142 odst. 1 věty první o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně spočívají v úhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, úhradě 2 úkonů právní pomoci advokáta po 200 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby), a v úhradě 2 paušálních částek po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 600 Kč ( (2 x 200) + (2 x 100) = 600) a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 126 Kč. V součtu pak odměna advokáta činí 726- Kč. Náklady vynaložené žalobkyní činí 1.126 Kč (400 + 726 = 1.126) a tyto je žalovaná povinna podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně.