63 C 262/2020-15 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 23.4.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 58.152,19 Kč s 25% úrokem z prodlení z částky 51.950,76 Kč od 11.6.2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 8.2.2017 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru [číslo] ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr se sjednaným limitem kontokorentu ve výši 50.000 Kč oproti závazku žalované uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaných úroků do jednoho roku. Protože žalovaná překročila úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek, a tento ani přes opakované výzvy neuhradila, žalobkyně požadovala zaplacení celého dlužného zůstatku, který ke dni 10.6.2019 činil 58.152,19 Kč (byl složen z nepovoleného přečerpání ve výši 51.950,76 Kč, dlužného úroku ve výši 4.798,22 Kč a poplatků ve výši 1.403,21Kč), obrátila se žalobkyně se svou žalobou na soud. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o kontokorentním úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 8.2.2017 mezi žalobkyní a žalovanou, v této se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr (kontokorent) k účtu č. [bankovní účet] v limitu sjednaném ve výši 50.000 Kč oproti závazku žalované uhradit žalobkyni úroky z kontokorentu v sazbě 16,9% ročně a uhradit cenu za správu a vedení úvěrového obchodu, cenu za nastavení limitu kontokorentu a cenu za správu a vedení úvěrového obchodu. Z listiny označené„ poslední výzva k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy“ ze dne 14.5.2019 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 56.382 Kč, do 31.5.2019. Z listiny označené„ poslední výzva před podáním žaloby“ ze dne 10.6.2019 bylo zjištěno, že ke dni 10.6.2019 byl žalované vykazován dluh z nedovoleného přečerpání limitu ve výši 58.152,19 Kč, na úrocích a úrocích z prodlení z prodlení ve výši 4.798,22 Kč a na poplatcích 1.403,21 Kč. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tvrzení obsažená v žalobě nebyla z důkazů navržených žalobkyní prokázána. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalované. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. 4. Z provedených důkazů soud zjistil, že dne 8.2.2017 uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o kontokorentním úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), na základě které byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr do výše 50.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s 16,9% úroky. Z důkazů navržených žalobkyní nebylo však možno vyvodit, že žalovaná přečerpala prostředky na účtu a v jaké výši. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná ke dni 10.6.2019 dlužila z nedovoleného přečerpání limitu částku ve výši 58.152,19 Kč, na úrocích a úrocích z prodlení z prodlení částku ve výši 4.798,22 Kč a na poplatcích dalších 1.403,21 Kč. Neuvedla však, jakým způsobem došlo ke vzniku debetního zůstatku na účtu, kdy a v jaké výši byly výběry realizovány, popř. jakým způsobem byly vyčerpané částky spláceny a tyto skutečnosti nebyly zjištěny ani z předložených důkazů. Proto nebylo možno ani dovodit povinnost žalované zaplatit žalobkyní požadovanou částku a žaloba byla zamítnuta. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v souvislosti s projednávanou žalobou žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.