72 C 176/2021-39 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 3.273 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené pojistné z titulu pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, přičemž žalobce požadoval zaplacení poměrné části pojistného za pojistné období od 22. 8. 2019 do 10. 12. 2019. Žalobce dále vedle zaplacení výše uvedené částky uplatnil nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve výši 1.200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Mezi účastníky byla dne 22. 8. 2018 uzavřena pojistná smlouva [číslo] kde žalobce vystupoval v postavení pojistitele a žalovaný jako pojistník, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Peugeot 306 SW 1.6 BlueHDI 120k S&S ACTIVE, [registrační značka]. Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s počátkem pojištění od 22. 8. 2018. Žalovaný se v rámci pojistné smlouvy zavázal platit žalobci běžné pojistné ve výši 10.493 Kč, resp. ve výši 10.811 Kč v návaznosti na žalobcem zohledněnou úpravu nové výše pojistného dle čl. 9 odst. 14 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel VPP PMV 2018 tvořících nedílnou součást smlouvy, splatné jedenkrát ročně vždy k 22. dni 8. měsíce roku. Součástí smlouvy je přitom rovněž prohlášení pojistníka, že před uzavřením smlouvy převzal mimo jiné pojistné podmínky platné pro sjednaný druh pojištění a byl s nimi seznámen, přičemž pojistné podmínky a další zde konkrétně specifikované dokumenty jsou nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný tak mimo jiné rovněž prohlásil, že se seznámil se sazebníkem poplatků žalobce. 6. Žalovaný však pojistné splatné dne 22. 8. 2019 řádně a včas nezaplatil, byl proto žalobcem vyzván výzvou ze dne 20. 10. 2019 s tím, že pokud dlužné pojistné nebude z jeho strany uhrazeno do 10. 12. 2019, pojištění uplynutím uvedeného dne 10. 12. 2019 zanikne, jak je zřejmé z výzvy k zaplacení dlužného pojistného. 7. Žalovaný dlužné pojistné ani na výzvu neuhradil, ke dni 10. 12. 2019 proto došlo k zániku pojištění, o čemž byl žalovaný uvědoměn dne 6. 1. 2020 s tím, že dlužná částka nezaplaceného pojistného činí ke dni zániku pojistné smlouvy částku v celkové výši 3.273 Kč. Žalovaný byl dále opětovně vyzván k zaplacení dlužné částky dne 8. 2. 2020 s tím, že dlužná částka nezaplaceného pojistného činí ke dni zániku pojistné smlouvy částku v celkové výši 3.473 Kč. Následně byl žalovaný opětovně vyzván k zaplacení dosud neuhrazené částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 16. 6. 2020 předložené žalobcem včetně dokladu o odeslání zásilky. Žalovaný nijak nezpochybnil správnost vyúčtování dluhu vzniklého z titulu pojistné smlouvy na neuhrazeném běžném pojistném, ani nerozporoval skutečnost, že dlužná částka žalobci nebyla uhrazena. 8. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazek uzavřením smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla na základě § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Dle § 1 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. Dle § 2783 odst. 1 občanského zákoníku není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Dle § 2783 odst. 2 občanského zákoníku jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 9. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z uzavřeného závazku, když nezaplatil sjednané roční pojistné, jež bylo splatné 22. 8. 2019. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky představované neuhrazeným pojistným ve výši 3.273 Kč za období od 22. 8. 2019 do 10. 12. 2019, neboť žalobce má právo na pojistné za dobu trvání pojištění do jeho zániku, přičemž dlužná částka byla vyčíslena jako poměrná část pojistného odpovídající datu zániku pojištění ke dni 10. 12. 2019. Dluh však přes opakované výzvy k úhradě zaplacen nebyl. Jelikož ze strany žalovaného nebyla včas zaplacena splátka běžného ročního pojistného, žalovaný se dostal do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu a žalobci tudíž vzniklo právo požadovat rovněž příslušenství pohledávky v podobě úroků z prodlení s tím, že žalobce požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po zániku pojištění, tj. ode dne 12. 12. 2019. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení, přičemž výše úroku z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť výše úroků z prodlení mezi účastníky sjednána nebyla. Žalobci proto vedle jistiny náleží i právo na úroky z prodlení, jež mu byly soudem přiznány. Žalobci byly rovněž přiznány náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, jež žalobce požadoval v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. 10. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud žalovanému v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 1.489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 900 Kč ve výši ve výši 189 Kč. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů (v podobě data uzavření a zániku smlouvy, výše pojistného, pojistného období, celkové dlužné částky, úroku z prodlení).