72 C 37/2021-33 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 1.950 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce uvedl, že žalovanému byla dne 4. 9. 2019 poskytnuta záchytná služba dle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a to v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobcem. Žalovaný byl dne 4. 9. 2019 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici provozované žalobcem, přičemž náklady za ošetření a pobyt v Protialkoholní záchytné stanici byly ze strany žalobce vyúčtovány prostřednictvím daňového dokladu [číslo] ze dne 4. 9. 2019, na základě kterého byla vyúčtována částka ve výši 1.950 Kč se splatností ke dni 4. 10. 2019. Přestože žalovaný výše uvedený dluh ve vztahu k žalobci písemně uznal, co do důvodu a výše na základě uznání dluhu ze dne 4. 9. 2019, žalovaný dosud ničeho neuhradil, a to ani poté, co byl vyzván k úhradě ze strany žalobce prostřednictvím upomínky před podáním žaloby. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 4. 9. 2019 byly žalovanému ze strany žalobce poskytnuty služby v podobě ošetření a pobytu v Protialkoholní záchytné stanici, [ulice], [obec a číslo]. Na základě uznání dluhu ze dne 4. 9. 2019 žalovaný uznal dluh za žalobcem co do důvodů a výše, přičemž se zavázal za provedené vyšetření, ošetření a pobyt v Protialkoholní záchytné stanici uvedeného dne zaplatit žalobcem vyúčtovanou částku v celkové výši 1.950 Kč, a to do 30 dnů od podpisu předmětné listiny. Součástí uznání dluhu dle ust. § 2053 občanského zákoníku, opatřeného podpisem žalovaného jako dlužníka, je rovněž jeho prohlášení, že uznání dluhu odpovídá jeho vůli, kterou projevil svobodně a vážně a na důkaz toho ji podepsal. Žalobce poskytnuté služby v podobě pobytu na Protialkoholní záchytné stanici vyúčtoval částkou ve výši 1.950 Kč prostřednictvím faktury – daňový doklad [číslo] ze dne 4. 9. 2019 s datem splatnosti ke dni 4. 10. 2019. 6. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše, prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalobce poskytl žalovanému dne 4. 9. 2019 služby v podobě ošetření a pobytu na Protialkoholní záchytné stanici, přičemž péče byla vyúčtována částkou ve výši 1.950 Kč. Uvedená cena vyplývá z platných ceníků výkonu a služeb vydaných žalobcem. Částka za ošetření byla žalovanému řádně vyúčtována prostřednictvím faktury – daňový doklad [číslo] se splatností ke dni 4. 10. 2019. Žalovaný současně podepsal listinu, z níž vyplývá, že svůj dluh za žalobcem uznává. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit náhradu vzniklých nákladů. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalovaný ani na výzvu ze strany žalobce nezaplatil žalobcem vyúčtované náklady, jež byl povinen nahradit. 8. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky včetně příslušenství, jelikož ze strany žalovaného nebyla včas zaplacena dlužná částka a žalovaný se dostal do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení, přičemž výše úroku z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 1.489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 1.000 Kč ve výši ve výši 189 Kč. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.