94 C 107/2021-21 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení ceny za odtah vozidla žalované dne 26. 10. 2020 z ulice [ulice] v [obec]. 2. Žalovaná podala proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu odpor s tím, že vozidlo v předmětné době již nevlastnila, k čemuž předložila kupní smlouvu ze dne 1. 7. 2020. Následně však došlo dne 19. 11. 2021 k úhradě částky 1 920 Kč žalovanou žalobci. 3. Žalobce dne 30. 11. 2021 vzal žalobu co do zaplacené částky zpět, ale trval na zaplacení úroků z prodlení a nákladů řízení. Soud řízení výrokem I. částečně zastavil podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení tak zůstal úrok z prodlení. 4. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 5. Dne 26. 10. 2020 bylo z ulice [ulice] v [obec] odtaženo vozidlo [registrační značka], protože tvořilo překážku provozu (protokol o odtažení motorového vozidla). Zapsaným provozovatelem a vlastníkem tohoto vozidla byla žalovaná, a to od 11. 5. 2020 (karta vozidla). Za technický úkon spočívající v příjezdu odtahového vozidla, zajištění dokumentace, naložení vozidla na odtahový vůz, převezení vozidla na jiné místo a po skončení blokového čištění opětovné naložení na odtahové vozidlo a složení zpět do místa odtahu, byla žalované vyúčtována částka 1 920 Kč. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána dne 1. 12. 2020, a to do 14 dnů od doručení výzvy k úhradě (výzva + vrácená obálka). Výše uvedená částka vyplývá z usnesení schůze Rady [územní celek] č. R8/015 ze dne 27. 2. 2019 Kupní smlouvou ze dne 1. 7. 2020 žalovaná prodala předmětné vozidlo [jméno] [příjmení], který jej po odtahu též převzal, žalovaná se ve smlouvě zavázala do sedmi dnů nahlásit převod na evidenci motorových vozidel. 6. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalovaná byla provozovatelem vozidla, které tvořilo překážku provozu ve smyslu ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a vzhledem k absenci povolení umístění takové překážky byl vlastník komunikace (žalobce) oprávněn podle ustanovení § 29 odst. 3 uvedeného zákona vozidlo odstranit na náklady vlastníka. Pasivní legitimace žalované vyplývá ze zápisu v registru silničních vozidel (§ 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb.) bez ohledu, zda vozidlo v mezičase prodala, pokud tato skutečnost nebyla zanesena v příslušné evidenci. 7. Náklady odtahu vozidla byly žalované vyúčtovány částkou 1 920 Kč dle usnesení schůze Rady města Brna č. R8/015 ze dne 27. 2. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplnila, vznikl žalobci nárok na zaplacení dlužné částky včetně úroků z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě ve zbývající části vyhověl a výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 8. Procesně plně úspěšnému žalobci (zpětvzetí žaloby bylo zaviněno platbou žalované) přiznal soud právo na náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., které tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony (výzva k plnění a návrh ve věci samé) ve výši 200 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), náhrada hotových výdajů za jeden úkon (zpětvzetí) ve výši 300 Kč (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a § 13 odst. 3 advokátního tarifu) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). V otázce náhrady nákladů řízení se soud plně ztotožnil s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. března 2013 sp. zn. II ÚS 376/12, na základě kterého nelze statutárnímu městu přiznávat náklady za zastoupení advokátem. Z předmětného nálezu vyplývá, že:„ (u) statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů.“ Statutární město Brno má ve svém aparátu k dispozici právníky města, a v předmětné věci se jednalo toliko o agendu vymáhání pohledávek, která se nevyznačuje extrémní skutkovou či právní složitostí. Soud má tedy za to, že zastoupení advokátem v tomto případě není účelně vynaloženým nákladem. Na žalobce bylo tedy v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. pohlíženo jako na nezastoupeného účastníka. 9. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.