94 C 21/2021-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 145 964 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný dne 16. 4. 2008 uzavřel s [právnická osoba], smlouvu o úvěru ve výši 150 000 Kč s úrokem ve výši 14,9 % ročně, který vyčerpal, ale zaplatil původnímu věřiteli toliko tři splátky po 3 192 Kč. Pohledávka sesplatněná dne 15. 1. 2009 byla následně třikrát postoupena, nakonec žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Smlouvou ze dne 16. 4. 2008 sjednali žalovaný a [právnická osoba], úvěr ve výši 150 000 Kč, který byl žalovaný povinen splácet v měsíčních splátkách po 3 192 Kč spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně. Podle historického výpisu žalovaný čerpal úvěr dne 16. 4. 2008 v plné výši a od 20. 7. 2008 již nezaplatil ničeho. Dopisem ze dne 15. 1. 2009 [právnická osoba], vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení celého dluhu v celkové výši 157 597,14 Kč (dopis, vrácená obálka). Pohledávka za žalovaným byla dne 26. 5. 2014 postoupena [právnická osoba], dne 26. 5. 2014 [právnická osoba] ISLANDS HOLDING LTD. a dne 10. 12. 2018 žalobkyni (smlouvy, seznamy postoupených pohledávek), což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 7. 2019 (přípis, podací arch). Žalovaný svůj dluh nesplnil ani přes předžalobní upomínku ze dne 8. 7. 2020 (upomínka, podací lístek z 8. 7. 2020). 4. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že žalovaný a [právnická osoba], dne 16. 4. 2008, tj. před účinností směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, platně sjednali úvěr podle ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v tehdejším znění (dále jen„ obchodní zákoník“), tedy [právnická osoba], se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 14,9 % ročně, to vše v měsíčních splátkách po 3 192 Kč [právnická osoba], své povinnosti dostála, žalovaný však zaplatil toliko 9 576 Kč. Pohledávka za žalovaným byla proto následně sesplatněna a postoupena žalobkyni. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni sesplatněnou jistinu, sjednané úroky a úroky z prodlení. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku, tj. jistinu, úroky a úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nařízení vlády č. 163/2005 Sb., neboť k počátku prodlení došlo již před 1.7.2010, žalobkyně však úroky z prodlení požadovala až od roku 2014). Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 5. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 20 820 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 6 940 Kč, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 900 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 4 561,20 Kč a soudní poplatek ve výši 5 839 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 32 120,20 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).