94 C 40/2021-31 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu dlužného pojistného. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: 3. Žalovaná dne 26. 7. 2019 podepsala pojistnou smlouvu (ACP III - 2014 COMBI), jejímž předmětem bylo pojištění vozidla tovární značky Hyundai, typ [anonymizováno], [registrační značka], která počítala s počátkem pojištění od 26. 7. 2019 a ročním pojistným ve výši 1 866 Kč, které bylo splatné čtvrtletně ve výši 1 866 Kč (pojistná smlouva [číslo]). Žalovaná podpisem smlouvy vyslovila souhlas s Pojistnými podmínkami Autopojištění Combi Plus III 1/15. Žalobkyně dále k důkazu předložila sazebník produktů neživotního pojištění, z jehož obsahu vyplývá, že se k uvedené věci patrně vztahuje, neboť obsahuje např. položku vystavení duplikátu zelené karty. Sazebník obsahuje poplatky za upomínky ve výši 80 Kč, 120 Kč, 160 Kč. Předložený sazebník neobsahuje poplatky ve výši 300 Kč uvedené v inkasní bilanci jako náklady na vymáhání ve výši 300 Kč. Z inkasní bilance pojistné smlouvy vyplývá, že žalovaná nehradila pojistné a v období od 26. 10. 2019 do 30. 1. 2020 na pojistném dluží 1 866 Kč a v období od 26. 1. 2020 do 12. 2. 2020 dluží na pojistném 103 Kč. Žalovaná byla upozorněna na dlužné pojistné 1 866 Kč společně s výzvou k úhradě částky 300 Kč jako náklady za vymáhání (výzva ze dne 26. 11. 2019 pojistné smlouvy [číslo]). Žalované bylo oznámeno, že pojistná smlouva dne 30. 1. 2020 zanikla pro neplacení pojistného společně s výzvou k úhradě dlužného pojistného 1 969 Kč a částky 300 Kč jako náklady za vymáhání (výzva ze dne 13. 2. 2020 pojistné smlouvy [číslo]). Žalovaná byla poté upomínána o zaplacení částky 2 569 Kč (upomínka ze dne 10. 3. 2020). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku (výzva ze dne 26. 6. 2020 včetně poštovního podacího archu). 4. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že došlo k uzavření pojistné smlouvy (§ 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla)). Vzhledem k tomu, že žalovaná pojistné nehradila, zaslala žalobkyně žalované upomínku k zaplacení pojistného ve stanovené lhůtě a zároveň žalovanou upozornila na zánik pojištění v případě nezaplacení dlužného pojistného. Žalovaná dlužné pojistné přesto nezaplatila a pojistný vztah tak ke dni 30. 1. 2020 zanikl (§ 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb.). Vzhledem k tomu že žalovaná po dobu trvání pojistného vztahu neplatila sjednané pojistné, má žalobkyně nárok na zaplacení dlužného pojistného 1 969 Kč za období od 26. 10. 2019 do 12. 2. 2020. Soud proto v této části nároku žalobě vyhověl a uložil žalované výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím - úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni podaní žaloby z částky 1 969 Kč (§ 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 5. Soud však zamítl žalobu v části požadovaných poplatků ve výši 600 Kč, resp. dvakráte 300 Kč. Poplatek 300 Kč není uveden v sazebníku poplatků, a je dvakrát uveden v bilanci pojistné smlouvy právě v chybné výši 300 Kč. Dle soudu takový poplatek tedy sjednán nebyl, z ničeho nevyplývá, že by sjednán byl. Žalobkyně jej mohla účtovat za zákonnou upomínku za dlužné pojistné (§ 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.), dle předloženého sazebníku by mohla mít nárok poplatek v odlišné výši. Žalobkyně ovšem k důkazu předložila několik upomínek a výzev, které obsahují chybnou částku 300 Kč. Takovému postupu žalobkyně, vůči žalované jako spotřebiteli, právní ochranu přiznat nelze. Lze jen dodat, že vzhledem k dlužné částce ve výši 1 969 Kč požadavek na přiznání poplatků ve výši celkem 600 Kč je dle soudu zcela nepřiměřený a v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na jejich výši ve vztahu k výši vymáhaného nároku plní funkci nepřiměřené smluvní pokuty, která nemohla být v ceníku, vůči žalované jako spotřebiteli, účinně sjednána. Na základě výše uvedeného soud poplatky ve výši 600 Kč žalobkyni nepřiznal. Soud obdobně zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 600 Kč s kapitalizovaných za období od 1. 2. 2020 do 5. 11. 2020 ve výši 45,10 Kč. 6. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud na základě zásady odečítání neúspěchu od úspěchu (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) přiznal právo na náhradu 54 % nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 600 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 200 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. 54 % z 1 489 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 804,06 Kč uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 7. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.