94 C 85/2021-18 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 200 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 19. 5. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému 2. Žalovaná se ve věci žalobě nevyjádřil. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 4. Dne 19. 5. 2007 byla mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytl věřitel žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč (smlouva o půjčce ze dne 19. 5. 2007). Součástí smlouvy byly obchodní podmínky (obchodní podmínky). Žalovaný se zavázal finanční prostředky převzaté při podpisu smlouvy ve výši 12 000 Kč a poplatek ve výši 8 352 Kč tj. celkem částku ve výši 20 352 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách ve výši 384 Kč. Pohledávka ve výši 8 200 Kč za žalovaným byla s účinností k 19. 6. 2015 postoupena [právnická osoba] S.á.r.l., a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a oznámení ze dne 25. 6. 2015 s poštovním podacím archem ze dne 29. 7. 2015). Následně byla pohledávka za žalovaným byla s účinností k 24. 8. 2018 postoupena žalobkyni a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 9. 2018 s poštovním podacím archem). K úhradě částky ve výši 8 200 Kč byl žalovaný písemně vyzván právním zástupcem žalobkyně s tím, že dodatečná lhůtě k úhradě dlužné částky byla žalovanému stanovena do 21. 4. 2021 (předžalobní výzva ze dne 12. 4. 2021 a podací arch ze dne 14. 4. 2021). Žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. 5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce (§ 657 a násl. občanského zákoníku), na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, přičemž tyto prostředky se souhrnným poplatkem ve výši 8 352 Kč tj. celkem částku ve výši 20 352 Kč se žalovaný zavázal vrátit v 53 pravidelných týdenních splátkách ve výši 384 Kč. Žalovaný však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy nesplnila a řádně a včas sjednané splátky neuhradil. Uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko 12 152 Kč, s tím, že tato částka byla započtena na nejprve na souhrnný poplatek a až poté na jistinu. Kdy úhradě 8 200 Kč následně postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. platného občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu. Právní předchůdce žalobkyně požadovala v souvislosti s poskytnutou půjčkou ve výši 12 000 Kč souhrnný poplatek v částce 8 352 Kč. Dle ustanovení § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Sjednaný souhrnný poplatek – kapitalizovaný úrok ve výši, jak shora uvedeno, má soud za to, že je v rozporu s dobrými mravy. Za dobré mravy je nutno považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že sjednaný souhrnný poplatek v takové výši je považován za odporující obecně uznávaným pravidlům a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy je v rozporu s dobrými mravy. Soud vycházel i z toho, že smlouva je uzavřena na předtištěném formuláři právního předchůdce žalobkyně a je poměrně nejasné, co vše částka 8 352 Kč jako souhrnný poplatek představuje, kdy tato částka rozhodně neodpovídá běžně sjednaným poplatkům za administrativní činnost, ani úrokům z úvěru při splatnosti půjčky 53 týdnů. Uvedený časový úsek odpovídá přibližně jednomu roku a příslušenství tak odpovídá 70% poskytnuté částky. Tato výše je zcela v nepoměru k výši půjčky a sjednání takového poplatku, soud považuje za odporujícím dobrým mravům, a proto v této části žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce je v rozsahu požadovaného souhrnného poplatku absolutně neplatná, byl žalovaný toliko povinen vrátit pouze 12 000 Kč. Žalobkyně v řízení tvrdila, že nemá k dispozici informace o datech úhrad žalovaného. Uvedené tvrzení žalobkyně nemůže jít k tíži žalovaného. Soud proto provedené platby ve výši 12 152 Kč, které byly žalobkyní resp. jejím právním předchůdcem započteny evidentně nejen na poplatek 8 352 Kč jak tvrdí žalobkyně, byly soudem započteny na poskytnutou půjčku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný tedy žalobci dlužnou částku před zahájením řízení uhradil. 6. Nárok na náhradu nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci byl plně úspěšný žalovaný. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. 7. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.