94 C 97/2020-47 — Městský soud v Brně

1. Dne 4. 2. 2020 žalobkyně podala žalobu na zaplacení částky 8 151 Kč s příslušenstvím z titulu z titulu nezaplacené úhrady za služby elektronických komunikací třetích osob a nedoplatku kupní ceny za koncové zařízení, které žalovaný využíval na základě účastnických smluv [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] uzavřených s žalobkyní. 2. Dne 20. 5. 2020 žalobkyně podala žalobu na zaplacení částky 4 383,72 Kč s příslušenstvím z titulu z titulu nezaplacené úhrady za služby elektronických komunikací třetích osob, které žalovaný využíval na základě účastnických smluv [číslo] [číslo] [číslo] uzavřených s žalobkyní. 3. Soud usnesením č. j. 93 C 97/2020-23, ze dne 22. 12. 2020, spojil řízení podle § 112 o.s.ř. ke společnému projednání. 4. Žalovaný se ve věci k žalobě písemně nevyjádřil. 5. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 6. Z dokazování provedeného Smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 28. 3. 2017 týkající se telefonního čísla [číslo] včetně nastavení služeb a kopie občanského průkazu, Smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 28. 3. 2017 týkající se telefonního čísla [číslo] včetně nastavení služeb, Smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 28. 3. 2017 týkající se telefonního čísla [číslo] včetně nastavení služeb, Smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 28. 3. 2017 týkající se telefonního čísla [číslo] včetně nastavení služeb, Smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 27. 3. 2017 týkající se telefonního čísla [číslo] včetně nastavení služeb a kopie občanského průkazu, soud zjistil, že žalobkyně je poskytovatelem služeb elektronických komunikací, provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím níž umožňuje účastníkům využívat služby spočívající v platbách třetím stranám (DMS, parkovací SMS apod.). Žalobkyně s žalovaným, který se při uzavírání smluv opakovaně prokázal občanským průkazem (doklad totožnosti), uzavřeli ve dnech 27. 3. 2017 a 28. 3. 2017 celkem 5 smluv na poskytování služeb elektronických komunikací, díky níž bylo žalovanému umožněno využívat služeb v podobě platebních transakcí. Součástí takto uzavřených smluv bylo ujednání o kupní smlouvě. Konkrétně smlouva týkající se telefonního čísla [číslo] obsahuje ujednání o koupi Samsung Galaxy J3 za kupní cenu 1 999 Kč při akontaci 849 Kč a 23 měsíčních splátkách 50 Kč. Smlouva týkající se telefonního čísla [číslo] obsahuje ujednání o koupi Samsung Galaxy J3 za kupní cenu 1 999 Kč při akontaci 849 Kč a 23 měsíčních splátkách 50 Kč. Smlouva týkající se telefonního čísla [číslo] obsahuje ujednání o koupi modemu HUAWEI B310 za kupní cenu 2 301 Kč při akontaci 1 Kč a 23 měsíčních splátkách 100 Kč Smlouva týkající se telefonního čísla [číslo] obsahuje ujednání o koupi Samsung Galaxy J3 za kupní cenu 1 999 Kč při akontaci 849 Kč a 23 měsíčních splátkách 50 Kč. Každé zařízení má ve smlouvě uveden vlastní patnáctimístný IMEI kód a jedná se proto o zařízení odlišná. 7. Z dokazování všeobecnými obchodními podmínkami, obchodními podmínkami platebních služeb, z informace pro účastníky pro volání na telefonní čísla začínající číslicí 9, obchodními podmínkami služeb m-platba, soud zjistil, že na základě Účastnických smluv se žalobce zavázal poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, tzv. AUDIOTEX (speciální čísla se zvýšenou sazbou) a žalovaný se zavázal mu za tyto služby včetně služeb třetích stran řádně platit ceny vyúčtované dle čl. 4 všeobecných obchodních podmínek (dále také jako„ VPST“) ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých vyúčtováních. Dle ustanovení čl. 4 VPST vyúčtování služeb obsahuje cenu služeb, jiných souvisejících služeb žalobkyně a cenu služeb třetích stran poskytované zákazníkovi (žalovanému) s využitím sítě žalobkyně. 8. Soud z níže zmíněných faktur zjistil, že žalobkyně nárokuje z faktury č. 2459131617 ze dne 13. 4. 2017 splatné dne 1. 5. 2017 částku ve výši 2 722,42 Kč, z faktury č. 2492911817 ze dne 13. 6. 2017 splatné dne 1. 7. 2017 částku ve výši 1 661,30 Kč. Žalobkyně k této části nároku předložila usnesení Českého telekomunikačního úřadu ČTÚ-1 048/2020-637, ze dne 19. 2. 2020, podle kterého věc byla odložena s odůvodněním, že v této části nárok uplatněný u ČTÚ nespadá do jeho kompetence. V této části nároku se jedná o úplatu za poskytnuté služby, které žalovaný využíval. 9. Soud z níže zmíněných faktur zjistil, že žalobkyně nárokuje z faktury č. 9317060578 ze dne 15. 8. 2017 splatné dne 29. 8. 2017 ve výši 5 500 Kč, [číslo] ze dne 13. 6. 2017 splatné dne 1. 7. 2017 ve výši 1 028 Kč, [číslo] ze dne 13. 5. 2017 splatné dne 31. 5. 2017 ve výši 1 524 Kč, [číslo] ze dne 13. 4. 2017 splatné dne 1. 5. 2017 ve výši 99 Kč. V částce 2 401 Kč se jedná o cenu za poskytnuté služby třetích stran a v částce 5 750 Kč se jedná o součet zbývajících splátek za koncová zařízení. Z jednotlivých vyúčtování jsou pak patrny splátky koncových zařízení ve výši 50 Kč a 100 Kč. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila desítky stran podrobných výpisů služeb vztahující se k jednotlivým telefonním číslům dle uzavřených smluv využívaných žalovaným. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 9. 2019 a potvrzení o podání z téže dne, z předžalobní upomínky ze dne 1. 4. 2020 a potvrzení o podání z téže dne, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení. Žalobkyně rovněž opakovaně upomínala žalovaného sms zprávami, jak vyplývá z náhledu software žalobkyně. 11. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smluv o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací v souladu s § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na základě kterých byl žalovaný oprávněn využívat služeb třetích stran v souladu s § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, a dále byl povinen za tyto služby platit dle ceníku žalobkyně. Žalovaný tuto svoji povinnosti porušil, když za období od března 2017 do června 2017 využíval prostřednictvím žalobkyně služby třetích stran, ale za jejich konzumaci nezaplatil cenu těchto služeb v celkové výši 6 784,72 Kč, která mu byla řádně vyúčtována dne 13. 4. 2017, 13. 5. 2017, 13. 6. 2017, 15. 8. 2017. Od 30. 8. 2017 je žalovaný v prodlení s úhradou svého dluhu (§ 1968 občanského zákoníku). Mezi žalobkyní a žalovaným byly rovněž uzavřeny čtyři kupní smlouvy ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na jejichž základě byla žalovanému dodány 4 movité věci, za které se zavázal zaplatit kupní cenu. Splatnost shora popsaných koncových zařízení byla stanovena ve splátkách a strany si sjednaly ztrátu této výhody pro případ neplacení včas. K takové skutečnosti došlo, pročež žalobkyně oprávněně vyúčtovala zbylou dlužnou částku za tato zařízení ve výši 5 750 Kč, kterou žalovaný rovněž neuhradil a s její úhradou je v prodlení. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím - úroky z prodlení v požadované v části žaloby ve výši nižší než zákonné, tj. 8 % p.a., ve zbývající části nároku žalobkyně požadovala úrok podle právního předpisu ve výši 8,05% ročně (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř). 12. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 2,5 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, žaloba) ve výši 500 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 200 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 168 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dílčí náhrada nákladů řízení činí 1 368 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů řízení v totožné výši za obdobné úkony učiněné žalobkyní v řízení původně vedeném pod sp. zn. 94 C 150/2020, které žalobkyně učinila před spojením věci postupem podle § 112 o.s.ř., kdy podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby. Veškeré úkony ve věci žalobkyně realizoval před jejím spojením. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 736 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).