108 C 94/2022-22 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se svým žalobním návrhem domáhala po žalované úhrady částky 611 Kč s úrokem z prodlení, částku 300 Kč jakožto poplatku spojeného s mimosoudním vymáháním a náhrady nákladů řízení. Žalovaná částka představuje neuhrazený příspěvek za užívání vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. za období od 7. 9. 2019 do 19. 9. 2019, ve kterém bylo vozidlo [registrační značka] provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná má za to, že nárok uplatněný žalobkyní není oprávněný, neboť předmětný osobní automobil byl pořízení a splácen leasingovou smlouvou a po ukončení leasingové smlouvy žalovaná pojistila vozidlo ihned po sdělení leasingové společnosti o tom, že byl proveden převod vozidla a ukončena leasingová smlouva. K prodlení s úhradou pojistného tak mohlo dojít, ale žalovaná neměla fakticky možnost situaci řešit, neboť doplatit pojištění zpětně nebylo možné. Dále pak žalovaná namítá, že není pravdou tvrzení žalobkyně, že by výzvy k úhradě byly zasílány žalobkyni na všechny známé adresy, neboť společnost má datovou schránku a do té výzva k úhradě zasílána nebyla. Žalovaná pak částku 611 Kč uhradila bezprostředně po doručení platebního rozkazu, který jí byl doručen do datové schránky, a na základě kterého se poprvé dozvěděla o vymáhané částce. Žalobkyně následně vzala žalobu ohledně částky 611 Kč zpět a nadále požadovala úhradu částky 400 Kč a zákonných úroků z prodlení. Soud proto v rozsahu zpětvzetí žaloby dle ust. § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. výrokem č. I. zastavil řízení. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili konkludentní formou, když se nevyjádřili na výzvu soudu, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž byly soudem upozornění, že v takovém případě, soud bude předpokládat, že svůj souhlas udělili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná byla v období od 7. 9. 2019 do 19. 9. 2019 evidována jako vlastník vozidla [registrační značka], přičemž k tomuto vozidlu nebylo ve shora uvedeném období sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Žalobkyně zaslala žalované dne 2. 4. 2020 výzvu k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných, kterou adresovala na sídlo žalované. V této výzvě je však požadována souhrnná částka 911 Kč, a nejsou zde vyčísleny požadované příspěvky a náklady žalobkyně. Dále výzva neobsahuje poučení o možnosti vymáhání příspěvku prostřednictvím soudu. Žalobkyně opět na adresu sídla žalované zaslala dne 23. 7. 2020 upomínku o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu, kde opět hovořila o částce 911 Kč jakožto o příspěvku do garančního fondu, přičemž na zadní straně výzvy částku blíže rozvedla a poučila žalovanou o možnosti uplatnit svůj požadavek u soudu. Dne 4. 9. 2020 zaslala žalované II. upomínku s totožným obsahem, jako v případě první upomínky, avšak lišila se částka, kdy žalobkyně požadovala úhradu již částky 921 Kč (navýšeno o úrok). I tato upomínka byla zaslána na adresu sídla žalované. Soud dospěl k závěru, že žalovaná, coby provozovatel vozidla, neměla ode dne 7. 9. 2019 do 19. 9. 2019 k předmětnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tak bylo nepojištěno 13 dní a žalovaná tímto jednáním porušila zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni tak dle ustanovení § 4 odst. 1 cit. zákona vznikl nárok na příspěvek. Dle ustanovení § 4 odst. 3 cit. zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 cit. zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 cit. zákona platí, že:„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 cit. zákona zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku. Touto výzvou nicméně nebyla výzva ze dne 2. 4. 2020, která neobsahovala veškeré zákonné náležitosti, ale až její upomínka ze dne 23. 7. 2020. Nicméně soud dospěl k závěru, že výzva nebyla žalované zaslána řádně. Žalobkyně výzvu zasílala toliko na adresu síla žalované, ačkoliv jí musí být známo, že žalovaná je právnickou osobou, která má ze zákona zřízenu datovou schránku. Žalobkyně se však ani nepokusila do datové schránky žalované výzvu zaslat. Soud zde má za to, že se zde jedná o povinnost žalobkyně dle § 17 zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, když žalobkyně bezpochyby spadá do okruhu orgánů veřejné moci, které mají povinnost komunikovat prostřednictvím datové schránky. Žalobkyně je zřízena zákonem mimo jiné za účelem správy garančního fondu a fondu zábrany škod, vede evidence a statistiky pro účely pojištění odpovědnosti, evidence a statistiky pro účely pojištění odpovědnosti. Dále je pak vy systému Czech Point vedena jako orgán veřejné moci. Je tak její povinností komunikovat s ostatními orgány veřejné moci a dalšími osobami, které mají zřízenu datovou schránku prostřednictvím těchto datových schránek, pokud to umožňuje povaha dokumentu. V daném případě pak zcela nepochybně výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu je dokumentem, který lze zaslat prostřednictvím datové schránky. Pokud se tedy žalobkyně nepokusila žalované výzvy dle ust. § 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb. zaslat prostřednictvím datové schránky, lze pouze konstatovat, že nevyužila veškeré možnosti odeslání této výzvy a výzva tak nebyla žalované odeslána ve lhůtě 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek. Žalobkyni tak nárok na zaplacení příspěvku ani nákladů na vymáhání nevznikl a soud proto žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla plně úspěšná žalovaná (když soud hodnotí důvodnost podání žaloby jako celku, a musí tak posoudit i částečné zpětvzetí žaloby jako zavinění žalobkyně), které však náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.