112 C 118/2022-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2022 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby mu zaplatil částku 4 590 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených koncesionářských televizních poplatků za období únor 2019 až listopad 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného k výzvě soudu (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ OSŘ“) soud podle § 115a OSŘ, ve věci rozhodl bez jednání vycházeje pouze z předložených listinných důkazů, z nichž zjistil, že žaloba je důvodná. 3. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaný je přihlášen jako poplatník od února 2013. Z výpisu dluhu (příloha žalobce) vyplývá, že žalovaný neuhradil tento televizní poplatek za období únor 2019 až listopad 2021. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky s příslušenstvím přípisem žalobce ze dne 10. 12. 2021. K úhradě nedošlo. 4. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích”). Podle § 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích tento zákon stanoví předmět poplatků, poplatníka, základ, výši a způsob placení rozhlasových a televizních poplatků a evidenci poplatníků. Rozhlasový poplatek slouží k financování veřejné služby [anonymizována dvě slova]. Televizní poplatek slouží k financování veřejné služby České televize. Podle § 2 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů. Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Dle § 3 odst. 2 téhož zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle § 6 uvedeného zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Dle § 7 odst. 3 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem13), nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Protože žalovaný přihlásil svůj televizní přijímač v roce 2013 a neuhradil televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně v období únor 2019 až listopad 2021, zavázal ho soud k zaplacení požadované částky žalobci. Tím, že televizní poplatky nebyly uhrazeny včas, dostal se žalovaný do prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a je tak podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., zaplatit též úroky z prodlení, které žalobce požaduje v kapitalizované podobě do dne vyhotovení žaloby. Žalovanému pak soud uložil povinnost dlužnou částku uhradit ve lhůtě stanovené v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ. 5. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, a proto mu soud přiznal podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování jeho práva. Za takové náklady pak soud ve světle závěrů nálezu Ústavního soudu z 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/2012 (publikován v systému ASPI pod č. JUD239711CZ) považuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Nadto je však na místě přiznat žalobci i částku 200 Kč paušální náhrady nákladů podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za předžalobní výzvu a podání žaloby ve výši podle § 2 odst. 1 vyhlášky, neboť sice zastoupení advokátem nebylo možné považovat za účelné, na druhou stranu by se žalobce dostal nepřiznáním alespoň uvedené minimální částky do horšího postavení než účastník, který zastoupen skutečně nebyl. K zaplacení žalovaného zavázal ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, a to k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ.