112 C 215/2022-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 12. 9. 2022 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 18 651,89 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu na smlouvě o kontokorentním úvěru, ten byl na běžném účtu sjednán do výše 20 000 Kč. Jistina tvoří částku 18 651,89 Kč, když po sesplatnění byla část uhrazena. Částka 922,77 Kč tvoří kapitalizovaný úrok. Dluh ve výši 958,44 Kč je dále tvořen poplatky a záporným zůstatkem na účtu. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud příslušný podle čl. 7 odst. 1 nařízení Rady č. 1215/2012 (s přihlédnutím k závěrům uvedeným mimo jiné v usnesení Nejvyššího soudu z 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014, publikovaném v systému ASPI pod č. JUD310971CZ), rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), když žalobce s tím souhlasil a žalovaný se nevyjádřil. 4. Z listinných důkazů bylo zjištěno, mezi účastníky došlo 21. 10. 2020 k uzavření rámcové smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet s tím, že tento účet bude možné obsluhovat rovněž elektronicky. Toutéž formou v elektronickém bankovnictví mohl žalovaný rovněž uzavírat další smlouvy a sjednávat si služby. Součástí smlouvy bylo i telefonní číslo a mailová adresa žalovaného pro účely zasílání potvrzovacích sms a hesel klientovi, rovněž i jeho doručovací adresa na Slovensku. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a ceník. Dodatkem č. 4 z 11. 2. 2021 byl sjednán kontokorentní úvěr pro žalovaného ve výši 20 000 Kč, jež měl být splácen průběžně se sazbou 18,9 % ročně s tím, že do jednoho roku bylo nutné dostat se ze záporného do kladného zůstatku na účtu. Podle obchodních podmínek byl žalovaný povinen oznámit změny kontaktních údajů žalobci. Dokumenty zasílané žalovanému mohly být zasílány nejen klasicky, ale rovněž elektronickou formou do schránky v elektronickém bankovnictví. Součástí podmínek byla i povinnost platit poplatky dle ceníku a možnost sesplatnit celý dluh, pokud bude ohrožena schopnost klienta splácet či bude překročen rámec kontokorentu, uvedené oprávnění plynulo pro žalobce rovněž z podmínek použití úvěru, stejně jako sjednání práva českého jako práva rozhodného pro smluvní vztah. Z formuláře úvěru plynuly tytéž okolnosti jako z dodatku samotného a podmínek použití úvěru. Z přehledu plateb na kontokorent bylo zjištěno, že žalovaný dluží 18 651,89 Kč na jistině, na úrocích za období od 31. 7. 2022 částku 922,77 Kč. Z výpisu úvěru soud zjistil, že žalovaný úvěr hradil až poté, co mu byl sesplatněn, proto je současně částka nižší než v době, kdy žalobce k sesplatnění přistoupil. To se stalo dopisem z 1. 8. 2022 zaslaným na korespondenční adresu i do elektronického bankovnictví, což je cesta, kterou byl již dříve opakovaně upomínán. 5. Na shora zjištěný skutkový stav soud s ohledem na všeobecné obchodní podmínky, které byly součástí smlouvy, v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Rady č. 593/2008 aplikoval ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ ObčZ“), podle něhož ze smlouvy o úvěru vzniká závazek úvěrujícího na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a povinnost dotyčného tyto později úvěrujícímu vrátit spolu s úroky. Tomuto ustanovení odpovídá i vzájemné vymezení vztahů mezi žalobcem a žalovaným ve smluvní dokumentaci. Soud má za to, že ze strany žalobce byly učiněny řádné kroky směřující k objasnění podmínek potřebných k platnému sjednání smlouvy o úvěru se spotřebitelem ve smyslu § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v podobě prověření úvěruschopnosti žalovaného (přehled podaných a vyřízených žádostí o úvěr u žalobce, jakož i úvěrová zpráva. 6. Zbývalo tak posoudit, zda úvěr poskytnut byl a na co má žalobce případně nárok. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že úvěr byl poskytnut a nebyl vůbec hrazen. Následně byl žalovaný opakovaně vyzván k řádné platbě, což bylo prokázáno elektronickou komunikací. Při neúspěchu takto učiněné výzvy je pak zcela zřejmé, že bylo na místě uplatnit možnost úvěr sesplatnit v souladu s rámcovou smlouvou a na ní navazujícími podmínkami použití úvěru, což také žalobce učinil. Pokud žalovaný neuhradil svůj dluh včas, dostal se do prodlení podle § 1968 ObčZ a je povinen uhradit kromě neuhrazené jistiny, jejíž výše plyne z výpisu z účtu kalendáře a přehledu plateb úvěru a kapitalizovaných úroků, rovněž úrok z prodlení ve výši podle § 1970 ObčZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k zaplacení přiznaných částek soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. 7. Výrok pod bodem II. je odůvodněn skutečností, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Výše nákladů u žalobce je pak omezena na částku soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (včetně doplatku). Lhůta k plnění i zde byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrok pod bodem III. plyne z toho, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a je tak na místě podle položky 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek vyměřit v řádné výši, která činila 1 000 Kč. Žalobci tak zbývá k úhradě částka 200 Kč, kterou nicméně soud zohlednil ve výroku pod bodem II., protože je to neúspěšný žalovaný, kdo je povinen nést náklady žalobce úspěšného v tomto řízení.