112 C 90/2021-121 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou soudu dne doručenou dne 21. 6. 2021 po žalované domáhal zaplacení částky 19 017,30 Kč za neuhrazené zdravotní služby, jež byly ze strany žalobce poskytnuty v době 10. 9. až 14. 9. 2019. Žalovaná nebyla pojištěna, pročež byla povinna služby uhradit, což se však k výzvě nestalo. Svůj závazek žalovaná vůči žalobci uznala. 2. Opatrovník k žalobě uvedl, že není zcela zřejmé, že by žalobce zdravotní služby žalované poskytl, neboť se opírá pouze o fakturu. Rovněž není zcela jisté, že by podpis na uznání dluhu byl skutečným podpisem žalované, která se nadto uvedenou listinou nezavázala uhradit dluh do konkrétní doby. 3. Žalobce v replice k vyjádření opatrovníka uvedl, že uznala-li žalovaná svůj dluh, platí vyvratitelná domněnka jeho existence, a to i přes absenci data, do něhož mělo dojít k úhradě. Ve vztahu k poskytnutí konkrétní služby žalobce uvedl, že je v tomto ohledu vázán mlčenlivostí, která by mohla být prolomena pouze poskytnutím souhlasu ze strany žalované. 4. V reakci na repliku žalobce sdělil opatrovník, že ani předložení zdravotní dokumentace žalované by nebylo důkazem o poskytnutí zdravotních služeb, pouze výčtem léčebných metod nebo diagnóz. Pravý podpis žalované nebude možné prokázat ani předložením originálu listiny obsahující uznání dluhu. 5. V dalších fázích řízení účastníci setrvali na svých vzájemně nesouladných stanoviscích. 6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Z uznání dluhu (č. l. 12) soud zjistil, že bylo podepsáno osobou jménem„ [celé jméno žalované]“. Dotyčná se označila jako samoplátce, uvedla adresu v Ostravě, uvedla, že se od 10. 9. 2019 léčila na oddělení urologickém a vzala na vědomí, že náklady na léčbu činily 19 017,30 Kč. Tuto částku uznala za svůj dluh co do důvodu i výše a zavázala se jej uhradit, aniž by uvedla konkrétní datum. Z č. l. 9 současně bylo zjištěno, že žalobci byl předložen průkaz o povolení k pobytu vystavený na jméno žalované. Fakturou splatnou 28. 10. 2019 (č. l. 5) byla žalované vyúčtována částka obsažená již v uznání dluhu, když z ní neplynul konkrétní lékařský výkon nebo postup, podání léčiva či přípravku. Byla zasílána na adresu uvedenou v uznání dluhu a na adresu zjištěnou pátráním žalobce (č. l. 3 a 4). K úhradě nedošlo přes výzvu z 24. 11. 2019 (č. l. 13 a 14). 7. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví (č. l. 94) bylo zjištěno, že přestože podpis, který byl posuzován na listině uznání dluhu, patří mezi podpisy nenáročné a konstrukčně jednoduchého typu, přesto v hlavních rysech vykazuje shodné znaky, jimiž lze odůvodnit závěr o střední kladné rovině pravděpodobnosti, že se jedná o pravý podpis žalované. Závěr je platný, přestože některé rysy srovnávaných podpisů shodné nebyly. I při těchto odlišných prvcích bylo lze nalézt shodu u systému psacího pohybu. Shodné znaky ve většině zkoumaných podpisů hovořily proti závěru o padělku či napodobenině podpisu žalované. Při pokusech o padělání by musel pachatel napodobit i dynamický stereotyp psací techniky, to je nicméně velmi obtížné i u jednodušších typů podpisů. Uvedené skutečnosti byly stvrzeny i výslechem znalce [celé jméno znalce]. 8. Pokud soud neprovedl důkaz znalcem pro účely posouzení zdravotní dokumentace žalované, měl soud za to, že jde o návrh nadbytečný. Znalec by mohl teoreticky konstatovat, že v dokumentaci jsou uvedeny údaje o konkrétní diagnóze a léčebném postupu, případně by mohl posoudit, zda výpočet žalované částky s ohledem na poskytnutou péči odpovídá hodnotě bodu u toho kterého kroku žalobce s přihlédnutím k ceně služeb. Současně nicméně nebyla a s ohledem na povinnost mlčenlivosti žalobce rovněž nemohla být učiněna skutková tvrzení o tom, jaká péče vlastně žalované byla poskytnuta, aby znalec případně posoudil, že tomu tak dle dokumentace skutečně bylo. I takový závěr znalce by nicméně obsahoval pouze shrnutí toho, co mělo být poskytnuto, nijak by však neřešil námitku opatrovníka, že by se i při poskytnutí dokumentace jednalo pouze o informace o tom, co jí poskytnuto být mělo, nikoli co skutečně bylo. Potvrzení správnosti výpočtu ceny služeb je pak pouhou početní operací, k níž není třeba odborných schopností, pročež se tedy nejedná o otázku, jíž by měl znalec posuzovat, neboť početní operaci by měl být schopen soud realizovat sám. Kromě toho měl soud za to, že věc byla s ohledem na závěry znalce z oboru písmoznalectví vyřešena ve prospěch žalobce, aniž by bylo nutné se zabývat dalšími podrobnostmi. 9. V projednávané věci soud aplikoval mimo jiné zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ zákon“). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná nebyla v době poskytnutí zdravotnických služeb pojištěna - plynulo to z listiny uznání dluhu. V tomto směru lze poukázat i na to, že se jedná o osobu v současnosti bez trvalého pobytu na území ČR, jež tak není zdravotně pojištěna podle § 2 odst. 1 zákona, leda by prokázala, že je zaměstnána u někoho, kdo trvalý pobyt či sídlo na zemí ČR má, to se však nestalo ani to nikdo netvrdil. Taková skutečnost ostatně neplynula jinak ze soudem zjištěných skutečností, kdy byla již k lednu 2019 sankčně vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání (§ 7 odst. 1 písm. e/ zákona za žalovanou nebyl plátcem ani stát). Bylo tak na místě, aby poskytnutou péči žalovaná uhradila sama (§ 41 odst. 1 písm. c/ zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v rozhodné době účinném znění). 10. V řízení byla předložena listina označená jako uznání dluhu, z níž plynula povědomost žalované o existenci dluhu v žalované výši, když současně byl uznán i důvod vzniku pohledávky žalobce ve stanovené výši, jímž bylo poskytnutí zdravotní péče na urologickém oddělení. Klíčové v tomto směru bylo posoudit, zda podpis na dané listině je pravým podpisem žalované. Tuto skutečnost posoudil znalec, který se po prozkoumání sporného i srovnávacích podpisů přiklonil k závěru o střední kladné pravděpodobnosti, že se o pravý podpis žalované jedná. V řízení nevyvstaly žádné okolnosti, jež by měly svědčit o tom, že podpis byl realizován někým jiným. Nelze pominout rovněž to, že žalobce disponoval i dokladem totožnosti a informací o tom, že žalovaná je samoplátcem, tedy okolnosti, jež byly v zásadě soudem zjištěny z úřední činnosti i dokazováním. Pokud by se mělo jednat o jinou osobu, je pravděpodobné spíše uvedení informace o tom, že pojištěna je, ale nedisponuje dokladem od pojišťovny, jako sestává v jiných projednávaných věcech, kdy se jedinci vykazují dokladem o existenci pojištění. Protože byla předložena listina o uznání dluhu v originálu, bylo zpochybnění pravosti podpisu na žalovaném s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu z 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018 (publikován mimo v jiné v systému ASPI pod č. JUD418622CZ), nicméně toto zpochybnění neuspělo. Za situace, kdy bylo prokázáno, že se jedná o podpis žalované, nastala domněnka o existenci dluhu v žalované výši, neboť byl z její strany uznán důvod vzniku pohledávky i její výše (§ 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), pročež bylo na žalované, aby tvrdila a prokazovala, že dluh nevznikl vůbec nebo v jiné výši. Opatrovník měl v tomto ohledu těžkou pozici, když nedisponoval příslušnými tvrzeními nebo důkazy. Argument, že je to žalobce, kdo by měl prokázat poskytnutí konkrétní péče žalované, nebyl relevantní za situace, kdy bylo prokázáno, že to byla žalovaná, kdo dluh v konkrétní výši za péči uznal. Je zcela jedno, že tato péče nebyla blíže v uznání dluhu specifikována. Dluh žalované péči uhradit tak existuje a žalovaná je povinna jej uhradit. K tomu byla rovněž opakovaně vyzvána, jednak na adresu dřívějšího trvalého pobytu sděleného i žalobci, jednak na adresu v Brně. Jestliže žalobce žalované doručoval výzvu k plnění na adresu jí sdělenou, odpovídala žalovaná za svoji dosažitelnost, pročež, pokud k doručení nedošlo, ačkoli se dostala zásilka do sféry její dispozice (rozsudek Nejvyššího soudu 13. 11. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2988/2011, publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD225706CZ), lze to klást k tíži pouze jí samotné, nikoli žalobci. Neuhradila-li žalovaná dluh ve stanovené lhůtě, dostala se do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku, a byla povinna zaplatit úroky z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. 11. Výrok pod bodem II. je odůvodněn tím, že úspěšný účastník právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 OSŘ) Náklady žalobce činila odměna zástupce ve výši 300 Kč/úkon podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, za úkony spočívající v přípravě a převzetí a podání žaloby a dále ve výši 1 900 Kč podle § 7 bod 5 advokátního tarifu za úkony spočívající v replice k vyjádření žalované a účast u dvou jednání 13. 4. a 16. 11. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu. K tomu, je třeba přičíst paušální náhrad