115 C 124/2021-59 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 3.7.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 8.736 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná vykonávala pro žalobce práci na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 2.11.2020. V období od listopadu 2020 do února 2021 vykonávala žalovaná pro žalobce práci na pozici expert na teatroterapii a asistent teatroterapie a byla jí vyplacena odměna v nesprávné výši, konkrétně o 8.736 Kč více. Dle tvrzení žalobce, žalovaná neodpracovala na pozici asistent teatroterapie počet hodin, za které jí žalobce zaplatil, když nepředložila žádný písemný či ústní výstup k pracovní činnosti asistenta teatroterapie, proto se žalobce domáhal vrácení žalované částky. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že konala práci pro žalobce, vyplacenou mzdu přijala, nedopustila se ničeho protiprávního a nevidí právní ani morální důvod pro to, aby část přijaté mzdy vracela. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy: dohodami o pracovní činnosti, pracovní náplní, elektronickou evidencí pracovní doby, výplatními lístky, potvrzením o platbě, e-mailovou komunikací, závěrečnou analýzou výkonu práce, metodikou průběhu a organizace aktivit poskytovaných cílové skupině, směrnicí upravující seznam výstupů dle pracovní pozice a zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli dne 2.11.2020 dvě dohody o pracovní činnosti, ve kterých se žalovaná zavázala vykonávat pro žalobce práci na pozici expert na teatroterapii a asistent teatroterapie, kterou v období od listopadu 2020 do února 2021 pro žalobce konala. V e-mailové komunikaci ze dne 3.3.2021 sdělil žalobce žalované, že jí odměna za vykonanou práci bude vyplacena po schválení předložených výkazů práce. Následně dne 9.3.2021 žalobce dle potvrzení o platbě odeslal na účet žalované částku 9.808 Kč a 9.808 Kč. 4. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 5. Podle ustanovení § 331 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty. Zaměstnanec, který se bezdůvodně obohatil na úkor zaměstnavatele tím, že od zaměstnavatele přijal peněžité plnění ("částky") neprávem (tj. bez právního důvodu, z neplatného právního úkonu nebo z právního důvodu, který odpadl), je povinen bezdůvodné obohacení vydat zaměstnavateli jen tehdy, jestliže věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o peněžité plnění ("částky") nesprávně určené nebo omylem vyplacené. V případě, že nevěděl a ani nemohl z okolností předpokládat, že jde o peněžité plnění ("částky") nesprávně určené nebo omylem vyplacené, může si zaměstnanec bezdůvodné obohacení, které tímto způsobem (neprávem) získal na úkor zaměstnavatele, ponechat. To, zda zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, je věcí konkrétního posouzení každého jednotlivého případu; rozhodné skutečnosti v tomto směru je povinen tvrdit a za řízení prokázat zaměstnavatel (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1775/2013). 6. V projednávané věci byla žalované odměna vyplacena poté, kdy byla e-mailem ze strany žalobce informována, že tak bude učiněno po schválení jí předložených výkazů práce. Za situace, kdy po tomto sdělení poukázal žalobce žalované odměnu za konanou práci, žalovaná důvodně předpokládala, že jde o odměnu vyplacenou ve správné výši. Z důkazů předložených žalobcem, ani z jiných skutečností v řízení zjištěných nebylo prokázáno, že žalovaná věděla nebo musela z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání soudu nedostavil, zbavil se sám možnosti být soudem poučen dle § 118 a odst. 3 o.s.ř., aby označil všechny relevantní důkazy k prokázání tvrzení, že žalovaná věděla nebo musela z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 7. Výrok II. rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého náleží zcela úspěšné žalované plná náhrada nákladů řízení, která činí 6.534 Kč. Tato částka sestává z těchto částek: - 4.500 Kč odměnu advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání vyjádření ze dne 22.10.2021, účast u jednání dne 14.10.2021) ve výši 1.500 Kč za úkon určené podle § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., - 900 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 režijní paušály po 300 Kč (převzetí zastoupení, podání vyjádření ze dne 22.10.2021, účast u jednání dne 14.10.2021), - 1.134 Kč tj. 21 % DPH, jíž je zástupce žalované plátcem. Náklady řízení je žalobce povinen uhradit k rukám zástupce žalované podle § 149 odst. 1 o.s.ř.. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.