115 C 201/2021-51 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 15.7.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 24.701 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 24.701 Kč od 9.4.2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán jako řidič autobusu. Dne 12.12.2019 při výkonu práce způsobil škodu na autobusu žalobce [registrační značka] v areálu provozovny [část obce] [ulice] plocha, když narazil do rozvodné skříně kamerového systému, čímž poškodil pravou skleněnou výplň zadního čela předmětného autobusu a způsobil tak škodu ve výši 24.701 Kč. Škoda byla vyčíslena fakturou splatnou 8.4.2020. Žalovaná částka sestává ze spotřebovaného materiálu potřebného na opravu předmětného autobusu ve výši 13.802 Kč a částky 10.899 Kč představující náklady na opravárenské práce spočívající ve výměně rozbitého pravého okna zadního čela. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 5.1.2021, na uvedenou nereagoval. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Žalobu považoval za nedůvodnou. Tvrdil, že vzniklá škoda by měla jít k tíži žalobce, který porušil povinnost proškolit zaměstnance k bezpečnosti práce. Ze strany žalobce neproběhlo ve vztahu k žalovanému dostatečné školení, žalovaný nebyl informován o umístění rozvodné stanice. Tato byla umístěna v místě škody pouze pár hodin před couváním. Žalobce neposkytl žalovanému osobu, která by ukazovala žalovanému při couvání, místo nebylo dostatečně osvětleno. Žalovaný řídil kloubový autobus vybavený kamerou v zadní části, která však po projetí myčkou byla zarosená a nepoužitelná, kamera nezobrazovala místo, kde byla rozvodna umístěna. Žalovaný nesouhlasil s výší uplatněné škody, tvrdil, že škoda ve výši 10.899 Kč nevznikla, neboť práce na poškozeném autobuse vykonali zaměstnanci žalobce. Dále žalovaný namítal, že se poprvé o uplatněném nároku na náhradu škody dozvěděl z předžalobní výzvy, která mu byla doručena dne 7.1.2021. 3. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům. 4. Shodným tvrzením účastníků bylo prokázáno, že ke dni 12.12.2019 existoval pracovní poměr mezi účastníky založený pracovní smlouvou. Žalovaný vykonával pro žalobce práci řidiče autobusu. Dne 12.12.2019 žalovaný při couvání poškodil skleněnou výplň zadního čela autobusu žalobce tím, že narazil do rozvodné skříně, což byla kovová skříň o rozměrech 70x60x60 cm umístěna na sloupku ve výši asi 160 cm. Poškození autobusu je prokázáno též fotografiemi. 5. Z kalkulace nákladů na opravu škody, opravárenského listu ze dne 12.12.2019, faktury č. 2002011 a objednávky ze dne 2.1.2020 soud zjistil, že náklady na opravu autobusu činily celkem 24.701 Kč, z toho náklady na práci při výměně rozbitého pravého okna zadního čela činily 10.898,76 Kč, když bylo odpracováno 17,6 hodin, náklady na materiál činily celkem 13.802,40 Kč, za lepení ochranné okenní folie bylo zaplaceno 2.000 Kč bez DPH. 6. Z faktury č. 9107200050 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému škodu způsobenou na autobuse [registrační značka] spočívající v rozbitém pravém okně zadního čela, celkovou částkou 24.701 Kč. Dle faktury byla tato částka splatná dne 8.4.2020. V řízení nebyl předložen důkaz o doručení faktury žalovanému. 7. Z protokolu o ukončení pracovního poměru ze dne 14.12.2020 soud zjistil, že žalovaný ukončil pracovní poměr u žalobce ke dni 30.12.2020. Důvodem byl odchod do starobního důchodu. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 5.1.2021 a dodejky soud zjistil, že dne 7.1.2021 byla žalovanému doručena předžalobní výzva, ve které žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení vzniklé škody ve výši 24.701 Kč. 9. Ze zápisníku bezpečnosti práce zaměstnanců soud zjistil, že před nehodou bylo dne 1.10.2019 uskutečněno ze strany žalobce pravidelné školení řidičů. Zaměstnanci byli proškoleni s místním provozním předpisem pro halu CUDU zejména s riziky, které mohou při práci nastat. Toto školení potvrdil svým podpisem rovněž žalovaný dne 2.10.2019. Z třídní knihy týkající se školení BOZP a dopravního provozu za rok 2019 konaného ve dnech 30.9.2019 a 1.10.2019 soud zjistil, že žalovaný se účastnil uvedeného školení, které se týkalo organizování, provozování a technické problematiky jednotlivých provozoven, zdravotních rizik, předcházení provozu na pozemních komunikacích, problematikou provozu vozidel MHD a podobně. Ze směrnice D12-revize 2 dopravně provozního řádu žalobce, soud zjistil, že zaměstnanci DPMB jsou seznamováni s ustanovením DPŘ v rámci školení BOZP nebo pravidelného poučování řidičů a ostatních dopravních zaměstnanců. Dále z listiny soud zjistil, že každý účastník vnitropodnikové dopravy je povinen věnovat trvalou pozornost bezpečnosti dopravního provozu, sledovat činnosti na pozemních komunikacích a v jejich blízkosti a řídit se platnými dopravními předpisy, dopravním značením, pokyny příslušných vedoucích zaměstnanců nebo členů ostrahy podniku. Při provozu vnitropodnikových pozemních komunikacích jsou řidiči povinni dodržovat příslušná ustanovení platných pravidel silničního provozu. Při provozních manipulacích s vozidly (couvání, spojování, rozpojování a podobně a jejich údržbě) se musí postupovat podle platných bezpečnostních předpisů stanovených příslušnými obecně platnými předpisy nebo z nich odvozených podnikových předpisů. 10. Soud provedl dokazování zápisem o projednání náhrady škody způsobené dne 12.12.2019 mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem. Z uvedené listiny soud zjistil, že listina není podepsaná žalovaným. Žalovaný popřel, že by s ním žalobce vznik škod projednal. Za situace, kdy soud měl k dispozici jiné v řízení provedené důkazy, dále se touto listinou nezabýval, neboť nebyla stěžejní pro skutkový závěr nutný pro posouzení nároku žalobce. 11. Navrhoval-li žalovaný doplnit dokazování výslechem žalovaného jako účastníka řízení, výslechem svědka školitele, který prováděl školení na BOZP a docházkovou kartou, ze které by bylo zřejmé, že v provozovně se nenacházela jediná osoba, která by mohla pomoci žalovanému při couvání, a dále žalovaný navrhoval důkaz místním šetřením, soud citované důkazy navrhované žalovaným neprovedl, neboť měl za to, že skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu, aby mohl po právním posouzení nároku žalobce, o tomto rozhodnout. Provádění dalšího dokazování by nevedlo ke zjišťování žádných rozhodných skutečností pro právní posouzení věci. 12. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ke dni 12.12.2019 existoval pracovní poměr mezi účastníky založený pracovní smlouvou. Žalovaný vykonával pro žalobce práci řidiče autobusu. Dne 12.12.2019 žalovaný při couvání v prostorech vozovny [část obce] poškodil skleněnou výplň zadního čela autobusu žalobce tím, že narazil do rozvodné skříně. Žalobci jednáním žalovaného vznikla škoda v celkové výši 24.701 Kč. 13. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. 14. Podle § 250 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255. 15. Mezi předpoklady vzniku odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu náleží: -porušení pracovních povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, -vznik škody, -příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody, -zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je třeba, aby všechny předpoklady byly splněny současně, chybí-li kterýkoliv z nich, nárok, a tedy ani povinnost k zaplacení, nevzniká (Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019). 16. V projednávané věci byly dle soudu naplněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu žalovaného jako zaměstnance vůči žalobci jako zaměstnavateli. Mezi účastníky bylo nesporné, že k poškození vozidla došlo při plnění pracovních úkolů žalovaným. Žalovaný se dopustil porušení právní povinnosti vyplývající z dopravních předpisů, konkrétně § 24 zákona č. 361/2000 Sb.. Podle tohoto ustanovení vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled, musí řidič zajistit bezpečné otáčení nebo couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby. Řidič ne