116 C 236/2021 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1.517 Kč s příslušenstvím za dodávku elektřiny do odběrného místa: [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec], v období od 13. 3. 2020 do 12. 1. 2021. Dlužná částka je tvořena také vyúčtovanými náklady za upomínky, které žalobce které vyúčtoval fakturou č. FO9720039208 ze dne 8. 12. 2020 s datem splatnosti 22. 12. 2020 na částku 100 Kč a fakturou č. FO9721005378 ze dne 22. 2. 2021 s datem splatnosti 8. 3. 2021 na částku 100 Kč. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem ze dne 30. 9. 2021, [číslo jednací], proti kterému žalovaná podala včasný odpor s odůvodněním, že po nástupu do výkonu trestu žádala žalobce o ukončení dodávky energií do předmětného odběrného místa a o zaslání konečného vyúčtování do věznice ve [obec]. Dodávka elektřiny do odběrného místa byla ukončena, avšak žádné závěrečné vyúčtování neobdržela. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 4. 4. 2019 uzavřel žalobce se žalovanou Smlouvu o poskytování služeb elektřina (dále jen„ smlouva“), ve které se žalobce zavázal dodávat žalované elektřinu do odběrného místa: [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec] a žalovaná se zavázala odebranou elektřinu řádně a včas uhradit. Z předložené faktury soud zjistil, že žalobce za období od 13. 3. 2020 do 12. 1. 2021 vyúčtoval odběr elektřiny fakturou ze dne 17. 1. 2021, [variabilní symbol], na částku 1.317 Kč. Tato faktura byla splatná dne 31. 1. 2021. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobce ze dne 24. 5. 2021, která byla žalované odeslána téhož dne, jak je patrné z předloženého podacího lístku. Žalobce tak po žalované požaduje úhradu částky ve výši 1.317 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 2. 2021 do zaplacení a částky 200 Kč jako náhrady nákladů za odeslané upomínky. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Žalovaná porušila své povinnosti vyplývající z tohoto závazkového vztahu, když žalobci nezaplatila vyúčtovanou částku za dodanou elektrickou energii do sjednaného odběrného místa. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, a žalobci tak vzniklo dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná v řízení neuvedla, že by dlužnou částku žalobci uhradila ani jinak nárok žalobce nerozporovala, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1.317 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 2. 2021 do zaplacení. Soud však žalobě nevyhověl co do částky 200 Kč, kterou žalobce požadoval jako náhradu nákladů za odeslané upomínky, které žalobce k žalobě nepřiložil a neprokázal tak, že vyúčtované upomínky byly žalované skutečně odeslány. Zároveň nelze žalobci náhradu za upomínky přiznat ani z důvodu, že jedna z upomínek byla žalované naúčtována ještě před splatností předmětné faktury. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 74 %, když byl žalobce co do částky 1.317 Kč (87 %) úspěšný a co do částky 200 Kč (13 %) neúspěšný. Dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je„ AT“) činí sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení u tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 900 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. částku 189 Kč. Žalobci byla také přiznána náhrada soudního poplatku ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů by tak v případě plného úspěchu žalobce činila 1.489 Kč. Soud však přiznal náhradu nákladů jen ve výši 74 %, tj. v částce 1.102 Kč. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.