116 C 254/2021 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě úvěrové smlouvy ze dne 23. 11. 2018. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) prostřednictvím webové stránky [webová adresa] uzavřel dne 23. 11. 2018 smlouvu o úvěru (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] dne 23. 11. 2018 úvěr ve výši 4.000 Kč, jak je patrné z předloženého potvrzení o provedené platbě. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 23. 12. 2018. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 má soud za prokázané, že původní věřitel pohledávku včetně příslušenství postoupil s účinností k témuž dni na žalobce. Žalovaný byl o změně v osobě věřitele informován dopisem ze dne 16. 5. 2021, jak je patrné z předloženého Oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 16. 5. 2021, odeslané dle předloženého podacího lístku téhož dne. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 24. 12. 2018 do zaplacení. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Žalovanému byl právním předchůdcem žalobce poskytnut úvěr ve výši 4.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 23. 12. 2018. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě nevrátil a porušil tak svou základní povinnost z tohoto závazkového vztahu vyplývající. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobci vzniklo v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a ani jinak tvrzení žalobce nerozporoval, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 24. 12. 2018 do zaplacení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je„ AT“). Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč (§14b odst. 1 bod 1 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé § 11 odst. 1 písm. a), d) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 900 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. částku 189 Kč. Žalobci byla také přiznána náhrada soudního poplatku ve výši 400 Kč. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.