119 C 144/2021-97 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20.834,23 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] dne 5.4.2019. Nedílnou součástí této smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky žalobce. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému až do sjednaného limitu ve výši 20.000 Kč, který byl žalovaný oprávněný na poskytnutém kontokorentu průběžně čerpat, a to jak v hotovosti tak bezhotovostními platbami. Žalovaný nebyl oprávněn přečerpat povolený úvěrový rámec. Žalovaný se dále zavázal udržovat na shora uvedeném bankovním účtu zůstatek kladný anebo alespoň nulový a udržovat na účtu výši obratu vypočtenou za období tří bezprostředně po sobě následujících kalendářních měsíců ve výši 150% aktuálního limitu kontokorentu. Žalobce svou povinnost splnil a umožnil žalovanému čerpat na shora označeném bankovním účtu kontokorent plateb. Žalovaný své povinnosti nesplnil, porušil smluvní ujednání. Na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Žalovaný byl povinen tento neprodleně uhradit, což však neučinil, a to ani na výzvu žalobce ze dne 3.8.2020. Žalobce převedl dlužnou pohledávku za žalovaným na evidenční účet pro splácení pohledávky č. [bankovní účet]. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč, poplatku dle platného dle platného ceníku ve výši 834,23 Kč, kapitalizovaného dlužného smluvního úroku ve výši 1.443,49 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2.510,60 Kč a běžícího smluvního úroku ve výši 26,9% ročně z dlužné jistiny od 19.1.2021 do zaplacení. Přes předžalobní výzvu žalobce žalovaný žalobci ničeho neuhradil. Doplněním ze dne 11.8.2022 žalobce doplnil rozhodné skutečnosti ohledně toho, že žalovaný přečerpal kontokorent v období od 1.1.2020 do 31.1.2020. Zůstatek na účtu tehdy činil - 20.738,95 Kč. Provedl přepočet kapitalizovaných úroků k námitce opatrovníka žalovaného a doplnil rozhodné skutečnosti ohledně jednotlivých čerpání kontokorentu žalovaným. K námitkám proti úkonům paní [jméno] [příjmení] zástupkyně žalobce uvádí, že tato je zaměstnankyní právní kanceláře Mgr. [jméno] [příjmení], která je pověřena k zastupování žalobce a jedná jako smluvní zmocněnec v rozsahu zástupčího oprávnění. Opatrovník žalovaného se ve věci vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává v celém rozsahu. Zpochybnil výpočet kapitalizovaného úroku, kapitalizovaného smluvního úroku, namítl dále nedostatečnou konkrétnost všeobecných obchodních podmínek a ceníku. Smluví úrok ve výši 26,9% označil za nepřiměřenou peněžitou sankci v případě prodlení dlužníka. Namítal, že návrh nebyl podepsán oprávněnou osobou. Poté se vyjádřil insolvenční správce žalovaného tak, že k věci mu nejsou známy žádné bližší informace. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z výpisu z obchodního rejstříků vedeného Městským soudem v Praze oddíl B vložka [číslo] soud zjistil, že žalobce je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je výkon činností uvedených v zákoně o bankách. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru soud zjistil, že dne 5.4.2019 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru [číslo] kterou žalobce umožnil čerpat kontokorent v limitu 20.000 Kč z účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal dodržovat smlouvou určené podmínky kontokorentu. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný požádal o kontokorent dne 4.4.2019. Z ceníku pro firemní kontokorent soud zjistil, že při výši úvěru 50.000 Kč až 300.000 Kč je úroková míra 15,90% ročně. Z výzvy před podáním žaloby žalobce ze dne 3.8.2020 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním vyzván k úhradě dlužné částky, stejně tak z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne 12.6.2020. Z předžalobní výzvy zástupkyně žalobce ze dne 20.1.2021 včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že rovněž zástupkyně žalobce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z dodejky ze dne 6.8.2020 soud zjistil, že žalobce doručoval žalovanému výzvy na jeho jím uvedenou adresu. Z přehledu výběrů a splátek soud zjistil, jakým způsobem žalovaný čerpal a splácel poskytnutý kontokorent. Stejně tak z výpisu z účtu vedeného žalobcem pro žalovaného č. účtu [bankovní účet] za období od 27.2.2019 do 12.11.2020. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník). V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako věřitel žalovaný jako dlužník. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnuté finanční prostředky, dodržovat podmínky sjednaného kontokorentu, jeho limitu, udržovat na účtu požadovaný kladný nebo nulový stav a dodržovat míru obratu. Žalovaný své povinnosti v celém rozsahu nesplnil, proto žalobci vzniklo právo po žalovaném požadovat vrácení dlužné částky včetně dohodnutých úroků dle ust. § 1802 občanského zákoníku. S ohledem na prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení ve výši dle ust. § 1970 občanského zákoníku a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 11.884 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.042 Kč, 4 úkonů právní služby po 1.940 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhl. č. 177/1996 Sb., 4 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění, účast u jednání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 1.882 Kč. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto žalovanému vznikla povinnost k náhradě nákladů řízení. Žalobce může být při rozhodování o náhradě nákladů řízení přiznána i náhrada soudního poplatku, který dosud nezaplatil (k tomu srov. usnesení NS ČR sp. zn. 29 Odo 274/2001 ze dne 15.5.2002). Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 2 odst. 1 písm. a), ust. § 4 odst. 1 písm. j) a ust. § 7 odst. 1 zákona č. 549/19941 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon o soudních poplatcích), podle nějž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 834 Kč položka 2 bod 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Soud platební rozkaz nevydal, a dle položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků v tomto případě doměří žalobci doplatek do výše položky 1 Sazebníku soudních poplatků. V tomto případě doměří žalobci doplatek do výše položky 1 Sazebníku soudních poplatků. Doplatek doměřeného soudního poplatku je přitom splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 56/2013 ze dne 7.2.2014). S ohledem na právě uvedené, tak byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 208 Kč položka 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků tímto rozsudkem.