119 C 23/2022-56 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 19.980 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřela s žalovanou dne 16.10.2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 12.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se kromě půjčené částky zavázala žalobci zaplatit úrok za půjčené finanční prostředky ve výši 1.680 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, poslední splátka byla stanovena na 26.11.2018. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas. Žalobci uhradila pouze částku ve výši 5.600 Kč. Dále právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 25.7.2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši 6.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Kromě poskytnutých finančních prostředků se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 840 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Žalovaná žalobci dosud uhradila pouze částku 5.740 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 postoupil právní předchůdce žalobce obě pohledávky za žalovanou na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno. Přes předžalobní výzvu žalovaná dosud žalobci ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila při jednání soudu dne [číslo] a uvedla, že uznává nárok žalobce co do poskytnuté jistiny. Neuznává však nárok žalobce na sjednané příslušenství představované úrokem za půjčené peněžní prostředky, odměny za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek, včetně dalšího příslušenství. Žalovaná s ohledem na svou nepříznivou osobní a finanční situaci požádala o plnění ve splátkách. Soudu dne 20.7.2022 předložila vyplněné potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech spolu s listinami osvědčujícími tvrzené skutečnosti. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Z výpisu z Obchodního rejstříku žalobce soud zjistil, že žalobce je akciovou společností, mezi jehož předmět podnikání patří mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z předžalobní výzvy ze dne 30.4.2020 soud zjistil, že před podáním žaloby zástupce žalobce vyzval žalovanou k plnění (včetně podacího lístku ze dne 1.5.2020). Z karty zákazníka ze dne 16.10.2017 soud zjistil, že tuto kartu žalované vyplňovala sama žalovaná, kde uváděla své osobní údaje a adresu trvalého pobytu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovanou dne 16.10.2017, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 12.000 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem, a to úrok 1.680 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč, poplatek ve výši 2.400 Kč, a to v 58 týdenních hotovostních splátkách ve výši 360 Kč. Z karty zákazníka ze dne 25.7.2017 soud zjistil, že žalovaná opět poskytla právnímu předchůdci žalobce své osobní údaje a údaje o svém trvalém pobytu pro účely poskytnutí úvěru. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel právní předchůdce žalobce a žalovaná dne 25.7.2017, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala kromě toho zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 840 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč, poplatek ve výši 1.200 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2017 soud zjistil, že postoupení pohledávky na žalobce bylo žalované písemně oznámeno, včetně poštovního podacího lístku ze dne 13.12.2019. 5. Z ostatních provedených důkazů soud žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení a rozhodnutí věci nezjistil. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou vznikly dva závazkové vztahy uzavřením smluv o úvěru ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). V těchto vztazích vystupoval právní předchůdce žalobce a následně žalobce jako věřitel a žalovaná jako dlužník. Na základě dvou smluv o úvěru poskytl právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky, a to částku 12.000 Kč dne 16.10.2017 v hotovosti a částku ve výši 6.000 Kč v hotovosti dne 25.7.2017. Právní předchůdce žalobce uzavřel Smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C [číslo] OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 7. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje i další důvod neplatnosti smluv, a to zjevný rozpor jejich obsahu s dobrými mravy (ustanovení § 588 občanského zákoníku) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ustanovení § 1813 občanského zákoníku), kdy tomto směru nelze přehlédnout naprostý nepoměr mezi výší částek poskytnutých právním předchůdcem žalobce (tj. [číslo] Kč/20 880 Kč) a výší částek, kterých se právnímu předchůdci žalobce za poskytnutí úvěru mělo dostat (tj. [číslo] Kč/10 440 Kč) během relativně krátké doby (tj. 58 týdnů/15 měsíců). 8. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Právnímu předchůdci žalobce tak právo na zaplacení požadovaného kapitalizovaného úroku a poplatku za hotovostní inkaso splátek a odměnu za administrativní činnost nevzniklo a nelze jej žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě těchto neplatných Smluv jejich předmět převzala a čerpala, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná uhradila žalobci částku ve výši 5.600 Kč na úvěr ze dne 16.10.2017 a částku 5.740 Kč na úvěr ze dne 25.7.2017, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou v případě prvního nároku (tj. 12.000 Kč) a částkou již vrácenou (tj. 5.600 Kč) a v případě druhého nároku co do rozdílu mezi částkou čerpanou (6.000 Kč) a částkou vrácenou (5.740 Kč). S ohledem na právě uvedené soud tedy žalobě v těchto částech vyhověl a ve výroku I. a II. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 6.400 K