119 C 232/2021-53 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 30.000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Žalovaný při podpisu obdržel požadovanou výši jistiny úvěru ve výši 10.000 Kč, což potvrdil podpisem smlouvy. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.300 Kč, celkem tedy částku 12.300 Kč v jediné splátce ve lhůtě 30 dní od uzavření smlouvy. dne 3.1.2019 byl uzavřen dodatek ke smlouvě téhož čísla, kterým byla navýšena jistina úvěru na celkovou částku ve výši 20.000 Kč, kterou se spolu s nově sjednaným kapitalizovaným úrokem za předpokládané trvání úvěru ve výši 4.120 Kč žalovaný se zavázal zaplatit celkem tedy částku 24.120 Kč v jediné splátce ke dni 21.1.2019. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, právnímu předchůdce žalobce vzniklo právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1% denně dlužné částky za prodlení žalovaného tak, jak je sjednáno ve 2. odstavci třetí strany smlouvy a v dodatku ve 4. odstavci třetí strany. Dále vznikla žalovanému povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení částky v celkové výši 34.120 Kč, která sestává z nesplacené jistiny ve výši 20.000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4.120 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 10.000 Kč. Právní předchůdce žalobce smlouvou o postoupení pohledávek postoupil s účinností ke dni do 28.8.2020 pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 22.12.2018 s žalovaným smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byla jistina ve výši 10.000 Kč, žalovaný se dále zavázal zaplatit včetně kapitalizovaného úroku 12.300 Kč, a to v jedné splátce ve lhůtě 30 dní. Svým podpisem na smlouvě potvrzuje převzetí částky ve výši 10.000 Kč. Z dodatku ke smlouvě o úvěru [číslo] soud zjistil, že tímto dodatkem ze dne 3.1.2019 byla původní smlouva rozšířena v tom smyslu, že celková jistina úvěru se zvyšuje na částku 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit sjednaný úrok ve výši 4.120 Kč, celkem tedy 24.120 Kč ve lhůtě splatnosti 30 dní. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl o podmínkách spotřebitelského úvěru informován. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce č.ú. [číslo] soud zjistil, že dne 3.1.2019 byla na účet žalovaného uvedeného v dodatku poukázána platba ve výši 10.000 Kč. Z potvrzení o přijetí platby ze dne 1.9.2020 soud zjistil, že [právnická osoba] potvrdila přijetí platby ve výši 10.000 Kč. Z výpisu z OR vedeného Krajským soudem v Hradci Králové oddíl C vložka [číslo] soud zjistil, že žalobce je společnost s ručením omezeným, mezi jejíž předmět podnikání mimo jiné patří zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví, činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8.9.2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Z předžalobní výzvy ze dne 9.3.2021 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná mimo nároku na zaplacení smluvní pokuty. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). V tomto právním vztahu vystupoval právní předchůdce žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci peněžní prostředky včetně dohodnutých úroků, žalovaný svoji povinnost v celém rozsahu nesplnil, proto žalobci vzniklo právo po žalovaném požadovat vrácení dlužné částky včetně dohodnutých úroků (ust. § 1802 občanského zákoníku). Tato částka je přestavována částkou 20.000 Kč a částkou 4.120 Kč. Jde o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ust. § 1810 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti. Žalovaný při uzavírání a plnění smlouvy nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobce tedy v tomto závazkovém vztahu vystupoval jako dodavatel a žalovaný jako spotřebitel. Žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající z tohoto závazkového vztahu, když nevrátil žalobci poskytnuté finanční prostředky a sjednaný úrok. Soud proto žalobě v této části vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 20.000 Kč a částku ve výši 4.120 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s peněžitým plněním, proto žalobci vzniklo právo na příslušenství představované úrokem z prodlení ve výši dle ust. § 1970 občanského zákoníku a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Soud dále dospěl k závěru, že na ujednání stran o smluvní pokutě v projednávaném sporu lze aplikovat nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 351/11. V posuzovaném sporu nebylo ujednání o smluvní pokutě sjednáno v obchodních podmínkách, bylo sjednáno ve smlouvě samotné, nicméně smluvní pokuta byla sjednána ve 2. odstavci třetí strany původní strany a dále v dodatku ve 4. odstavci třetí strany. Soud dospěl k závěru, že takto umístněné ujednání splňuje podmínky pro aplikaci nálezu shora označeného Ústavního soudu, kde tento dospěl k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Opačný postup je pak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (ustanovení § 6 zákona č. 89/2012 Sb). S ohledem na výše uvedené soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty, zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou ve výši 20.000 Kč, ohledně které bylo žalobci vyhověno. Naopak úspěch žalovaného je představován částkou 10.000 Kč, neboť ohledně této částky byla žaloba zamítnuta. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného soud dospěl k závěru, že žalobce má vůči žalovaného právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1/3 účelně vynaložených nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady Náklady vynaložené žalobcem v daném případě představují částku ve výši 3.378 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.200 Kč, 3 úkonů právní služby po 500 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 378 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za doplnění ze dne 5.8.2021, neboť toto mělo být obsaženo již v žalobě samotné. Žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 3.378 Kč. Vzhledem k poměru úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce vůči žalovanému právo na náhradu 1