119 C 248/2021-31 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 8.165 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje neuhrazený příspěvek za užívání vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen zákon) za období od 1.1.2020 do 30.4.2020, ve kterém bylo vozidlo [registrační značka] provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce se dále domáhá zaplacení částky 300 Kč jako nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Postupem dle ust. § 15 odst. 1 a 3 zákona soud zjistil, že předmětné vozidlo je v registru silničních vozidel evidováno jako provozované. Žalovaná je v registru evidována jako vlastník/provozovatel. Výzvou ze dne 29.10.2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě příspěvku dle ust. § 4 odst. 6 zákona. Upomínkou ze dne 18.2.2021 předžalobní upomínkou ze dne 16.6.2021 opětovně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. Ze sledování zásilek soud zjistil, že výzva k úhradě příspěvku zásilka RR6757949105F byla žalované doručena dne 3.11.2020. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná porušila povinnost podle ust. § 1 odst. 2 zákona, provozované vozidlo nebylo pojištěno pro odpovědnost z provozu vozidla. Žalované tak vznikla povinnost podle ust. § 4 odst. 1 zákona zaplatit žalobci příspěvek za každý den období, kdy vozidlo nebylo pojištěno. Výše příspěvku byla určena dle ust. § 4 odst. 5 zákona v souladu s charakterem vozidla a délkou doby, kdy nebylo pojištěno dle denní sazby vynásobené počtem dní, tedy 65 Kč x 121 dní, celkem tedy 7.865 Kč. Žalobci vznikl nárok dle ust. § 4 odst. 4 zákona na náklady spojené s vymáháním ve výši 300 Kč. Příspěvek se stal splatným doručením výzvy dle ust. § 4 odst. 6 zákona. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná ocitla v prodlení s peněžitým plněním, vznikl žalobci nárok na příslušenství představované úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V souladu s citovaným ustanovením použil soud zkrácené formy odůvodnění rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 1.489 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 200 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o podání zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněné opakovaně týmž žalobcem, peněžité plnění, které je předmětem řízení nepřevyšující 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 189 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za doplnění ze dne 9.11.2021, neboť tyto skutečnosti měly být uvedeny již v žalobním návrhu.