119 C 39/2022-66 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5.080 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 19.8.2020 smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 5.11.2020. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 4.500 Kč Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit právnímu předchůdci spolu s příslušenstvím do 5.12.2020. Žalovaný nesplnil svůj závazek řádně a včas. Žalobce si nárokuje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení dle odst 4 třetí strany smlouvy a zároveň dle téhož odstavce zaplacení paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.3.2021 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 4.500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, paušálních nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 580 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s žalobou nesouhlasí, a to v celém rozsahu. Žalovaný tvrdí, že již na dluh uhradil částku 1.000 Kč, není však schopen doložit doklad o zaplacení. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ve znění smlouvy ze dne 5.11.2020 soud zjistil, že touto smlouvou právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 4.500 Kč splatný dne 18.9.2020, následně dne 5.12.2020, délka splatnosti byla sjednána v délce 30 dnů. Jedná se o úvěr spotřebitelský, neúčelový. Na straně 3 smlouvy odst. 4 je sjednána povinnost žalovaného v případě porušení povinnosti zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení a dále poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. Z výpisu z OR vedeného Krajským soudem v Hradci Králové oddíl C vložka [číslo] soud zjistil, že žalobce je společnost s ručením omezeným, mezi jehož předmět podnikání patří mimo jiné zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví. Z detailu výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba], jehož majitelem je právní předchůdce žalobce, soud zjistil, že dne 19.8.2020 byla ve prospěch žalovaného zaslána částka 4.500 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky jak právního předchůdce žalobce, tak žalobce obojí ze dne 12.5.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce i žalobci informovali žalovaného o postoupení pohledávky. Z výzvy ze dne 11.6.2021, z předžalobní výzvy ze dne 20.7.2021 včetně poštovního podacího archu, výzvy ze dne 15.1.2021, ze sdělení [právnická osoba] ze dne 23.2.2022 soud zjistil, že v období ode dne 22.8.2017 ke dni [číslo] majitelem účtu, na který byla platba právního předchůdce žalobce ve výši 4.500 Kč poskytnuta, je žalovaný. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v důvodná mimo nároku na zaplacení smluvní pokuty, nároku na zaplacení paušální náhrady nákladů na upomíná a nákladů vynaložených na mimosoudní vymáhání. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník). Jde o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ust. § 1810 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti. Žalovaný při uzavírání a plnění smlouvy nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobce tedy v tomto závazkovém vztahu vystupoval jako dodavatel a žalovaný jako spotřebitel. Žalovaný existenci závazkového vztahu uznal. Žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající z tohoto závazkového vztahu, když nezaplatil žalobci poskytnuté finanční prostředky, soud proto žalobě v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci jistinu přestavující částku 4.500 Kč. Žalovaný v řízení neprokázal, že by žalobci uhradil část dluhu ve výši 1.000 Kč. Příslušenství je představováno úrokem z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ujednání o smluvní pokutě a nákladech mimosoudního vymáhání a dále paušální náhradě nákladů bylo v projednávaném sporu obsaženo sice ve smlouvě samotné, nicméně na straně 3 odst. 4. Soud dospěl k závěru, že lze aplikovat nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 Ústavní soud dospěl k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu či další nároky žalobce vůči žalovanému zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Opačný postup je pak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například ujednání o smluvní pokutě). V posuzovaném případě byly nároky žalobce ukotveny ve smlouvě samotné, nicméně umístění těchto ustanovení ve smlouvě zakládá závěr o nepřehlednosti a skryté formě ujednání obdobné vůči obchodním podmínkám. Dodavatel tak přesto učinil, nepočínal si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (ustanovení § 6 ve spojení s ustanovením § 3030 zákona č. 89/2012 Sb). S ohledem na výše uvedené soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 580 Kč, nákladů na paušální vymáhání ve výši 150 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, zamítl. Dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V souladu s citovaným ustanovením použil soud zkrácené formy odůvodnění rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou 4.500 Kč, ohledně které bylo žalobci vyhověno. Naopak úspěch žalovaného je představován částkou 580 Kč, neboť ohledně této částky byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 88% předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 12% předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného, má žalobce vůči žalovanému právo na 75% (75% minus 88% - 12%) účelně vynaložených nákladů. Náklady vynaložené žalobcem v daném případě sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) smyslu ustanovení § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 189 Kč. Žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 1.489 Kč. Vzhledem k poměru úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce vůči žalovanému právo na náhradu 76% účelně vynaložených nákladů, tj. na částku 1.132 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zást. žalobce (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.